Arogantní

- 7. Kapitola -

Elizabeth 

,,The Grill, může být?" prohodí Josh hned poté co společně nastoupíme do výtahu. 

,,Hmmm". Přiznávám, že jsem ho vůbec neposlouchala. Nebylo to tím, že jsem neměla náladu na jeho přítomnost. To rozhodně ne, ale stále jsem trochu v šoku z jeho přístupu k práci. Prostě jen tak napíše email s jasným podtextem udělejte si sami čuráci a je mu jedno jak se na to budou kolegové dívat. Nejen kolegové, ale co ten nejvyšší? Pan Summerson tu nechal Joshe na pár hodin a on hned toto. Pokud bude Josh přebírat pozici ředitele, myslím, že se máme na co těšit.

,,Nebo chceš jinam?" 

,,Hmm" opět jsem nezaregistrovala pořádně otázku. Mé myšlení zůstalo sedět v kanceláři a přemýšlelo nad zítřejším dnem. 

,,Chceš sex?" padlo do ticha výtahu.

,,Hm jo klidně" odpověděla jsem opět bez zájmu a až poté si uvědomila co řekl. Rychle jsem se otočila čelem k Joshovi, který se nepřestával tlemit smíchy. 
,,Můžeš mi to prosím zopakovat? Asi jen špatně slyšela." zabodla jsem do něj pohled.

,,Ptal jsem se zda už máš mokré kalhotky a můžeme mít sex?" řekl se zadržovaným smíchem. 

,,Debile" bouchla jsem ho kabelkou do kamene. 

,,Promiň, ale tohle jsem musel. Nech proboha plavat práci a soustřeď se teď jen na mě. Prostě jednou nebudeš dělat asistentku všem. Konec konverzace." řekl s vážným obličejem. Arogantní debile. Na což jsem se jen zašklebila.  Jemu se to říká tak snadno. Je tu jeden den i s cestou a hned tu začne předělávat mé zvyky.  

Asi čekal odpověď, která se mu nedostavila a tak mě žduchnul do levého boku.
,,Úsměv kotě" drbne do mne loktem při čemž mi věnuje mrknutí a menší úsměv k tomu.  

,,Kdy jsem ti dovolila říkat mi kotě?" naklonila jsem hlavu ještě víc na stranu a nepřestávala z něj spouštět pohled. Až teď mi docvaklo jak často mě takto oslovuje. 

,,Lizi se ti nelíbí, tak jsem si našel toto. KOTĚ" směje se mi Josh. 

,,Debile" utrousím. Na to mi nic neřekne a kouká před sebe. Po zbytek jízdy výtahem je již klid. 

Josh

Bylo vtipné se koukat na Lizin odraz ve dveřích od výtahu. Kousala si ret a byla myšlenkami jinde. Musel jsem si z ní udělat legraci. 
Výtah cink na znamení, že jsme dojeli na požadované poschodí - podzemní garáže. Vzhledem k tomu, že byla Lizi mimo ani si nevšimla, do jakého patra - nepatra jedeme. 
Pokynul jsem rukou, aby vyšla jako první. Zůstala stát ve výtahu a koukala na mě. 

,,Já myslela, že sis dělat srandu s tím že pojedeme na večeři." 

,,Proč bych si dělal srandu?" uchechtl jsem se a podržel dveře od výtahu, které se chtěly zavřít. 

,,A proč jsme v garážích? Je tu tma, zima a smrad. Chceš mě snad zabít?" u poslední tázky vykulila oči. 

Zasmál jsem se jejím protestům. ,,Kotě, pojedeme na večeři. A teď vystup ať můžeme jít k mému autu." znovu jsem jí rukou ukázal, aby vystoupila z výtahu. Nesouhlasně zakroutila hlavou. Povzdechl jsem si, ale bral jsem to s nadsázkou. Chytl jsem Lizi za ruku a vyšel z výtahu jako první s ní v závěsu. Ta se mě pevně držela. 

,,Nemusíš se tu ničeho bát kotě." řekl jsem po cestě k autu. 

,,Tobě se to řekne. Seš chlap. Ale my ženy se bojíme a neumíme se bránit násilníkům." odpověděla mi na což jsem se musel znovu zasmát.