Arogantní

- 10. Kapitola -

Josh

Otevřel jsem dveře od své kanceláře a jak se ukázalo, Lizi v ní nebyla sama. Seděla na sedačce společně s Rachel, vedoucí personálního. Kurva. Polilo mě horko.
Jako první mě napadlo, že šla za personální nahlásit mé sexuální narážky a že jsem se jí pokusil ošukat v zasedačce před pár minutami.
Studený pot na mých zádech mě víc a víc studil.

,,Ahoj Joshi, Už tu na tebe čekáme." culila se Lizi. Takové chování bylo ještě víc podezřelé, ale snažil jsem se zachovat svou tvář a postavení.

,,Co se děje, že tu na mě čekáte? Navíc ještě obě dvě." otázal jsem se jich a vešel do místnosti. Rychlým krokem prchl za stůl, abych se co nejdřív posadil. Jinak to se mnou sekne. Nervozita na mě byla očividně vidět. Nebo jsem si to jen myslel. 

,,Víš. Nevím jak začít" pustila se do konverzace Rachel.

,,Hmm" dal jsem rty do úzké linky a čekal to nejhorší.

,,Víš Joshi, na poradě si říkal, že za tebou máme přijít, když tvůj táta něco nedodělal. No tak jsme tu. Nechtěla jsem to vytahovat na poradě. Nebylo by to profesionální." řekla Rachel a mě se ihned ulevilo. Nejsou tu protože mám nehoráznou chuť ojet svou asistentku na každém rohu, ale protože můj táta není tak perfektní jak se přede mnou prezentuje.
Uchechtl jsem se úlevou a pokynul rukou, aby dámy řekly vše co mají na srdci. Jak se ukázalo, tak táta před odchodem na neplánovanou dovolenou slíbil pár věcí, se kterými se mi zapomněl zmínit.

Později toto dne

,,Ne mami, ještě jsem na nikoho nenarazil." odpověděl jsem své milované mamince, se kterou jsem právě volal přes FaceTime na Mecu. Seděl jsem za stolem a pročítal si spis. Abych řekl pravdu, mámu jsem moc nevnímal. Měl jsem před sebou dost důležité papíry, ve kterých jsem nechtěl nic přehlédnout. Bohužel ona pro toto neuměla pochopení. Když si maminka chce povídat, tak si prostě musíte povídat. Nezajímá jí, že právě jste v práci, na rande nebo v obchodě. Ona volá, ona poroučí. A jak ještě s radostí říká - Jsem vaše matka. To já rozkazuji kdy si se mnou budete volat.
To že jsme dospělí je jí úplně v prdele. Jednou dítě, navždy jejím dítětem. 

,,Joshi, já tě chápu, že si teď myslíš, že jsme s tátou úplně mimo, ale věř mi, že myslíme na tvé dobro." máma neustále mluvila. Pro tentokrát jsem jí to neměl ve zlém - nevnímal jsem. Naše konverzace je již nějaký ten pátek stejná, takže vím co odpovídat aniž bych poslouchal.

,,Mami, abych řekl pravdu, tak tě vůbec neposlouchám. Mám tu dost důležité papíry a nechci něco přehlídnout." mluvil jsem a konečně se podíval na obrazovku Mecu, kde byla máma. Seděla za stolem v jídelně.

,,Vídíš! To je přesně ono. Už to začíná. Ještě nejsi ani ředitel a už nemáš čas ani na rodinu." rozčilovala se. ,,My s tátem už jsme si na toto zvykly, ale malá Rose se na tebe neustále ptá. Přijel jí milovaný strejda nazpět a ona ho viděla v neděli na pár hodin." 

Povzdechl jsem si. Odložil jsem spis na stůl a podíval se na mámu. ,,Mami, já vás s tátou chápu, ale teď prostě ...." chtěl jsem pokračovat v mluvení, ale ozvalo se zaklepání. Dotyčný nečekal na mé svolení a hned otevřel dveře.
Byla to Lizi. 

,,Promiň. Ruším?" otázala se. Pokroutil jsem hlavou na znamení, že ne. Rukou jsem naznačil ať jde dovnitř do místnosti. 

,,Mami promiň, ale budu muset končit." 

,,Co? proč?" začala máma.

,,Pokud končíš kvůli mě, tak nemusíš. Nemám nic urgentního. Přijdu později" začala také Lizi, což hned upoutalo máminu pozornost. Má uši všude.