- 1. Kapitola -

388 13 4
                                    

Josh

Neděle půl 9 ráno a já parkuji auto na kraji silnice kousek od chodníku u domu svých rodičů. Bydlí v klidné části New Yorku, kde je to úplně jiný svět než na který jsem si za ty roky zvykl já uprostřed rušného centra. Mají velký dům, svůj klid a velký pozemek k tomu. Za ta léta jsem si odvyknul na to ticho a čisto, které tu panuje. V centru, kde se nachází můj byt je neustálý hluk lidí, aut a klaksonů. Ke všemu špatné ovzduší a nepříjemní Newyorčané.

Na jednu stranu jsem se sám proklínám za to, že jsem souhlasil s návštěvou v takovou dobu a byl vůbec schopný vstávat z vyhřáté postele. Hlavně kvůli včerejší noci. Ještě teď mi třeští hlava. Na druhou stranu jsem mohl využít zdejší park na rozproudění krve v těle. Můžu si tu jít zaběhat aniž by mi kdokoliv překážel. Není to jako Central park, kde se mačká hlava na hlavě už v 6 hodin ráno. Kdo by to byl řek, že Newyorčané vstávají brzo a snaží se sportovat. 

Vystoupil jsem z auta a ze zadních sedaček vytáhl větší sportovní tašku, kterou si hodil přes levé rameno. Když jsem se ráno belhal z postele, napadlo mě jít si tu zaběhat. Nestihl jsem ani zavřít dveře, když se přes celou ulici rozezněl matčin naštvaný hlas. 

,,Joshi Ryane Summersone!" 

Zavřel jsem dveře auta a auto zamkl dálkovým ovládáním. Mám sice vysoké auto, ale i tak jsem měl možnost vidět na mámu jak stojí u vchodových dveří se založenýma rukama na prsou. Neměla natěšený výraz, že mě opět vidí to tak dlouhé době, spíš naopak. Vraždila mě pohledem. 

Povzdechl jsem si. To nám to ráno pěkně začíná. Pomyslel jsem si a přiměl tělo k pohybu. 

,,Copak to bude tentokrát?" smál se mi náš soused pan Parker. Jeho dům byl naproti tomu našemu. Stál na kraji svého pozemku a zaléval trávník, o který pečoval víc než o svou manželku. Trávník musel být stále zelený i v těchhle vedrech, které teď panují. 

Ach to kdybych jen věděl. Znovu jsem si povzdechl. 

,,To se dozvím za chvilku." pokrčil jsem rameny a šel se pozdravit s matkou.

,,Ahoj mami" chtěl jsem jí obejmout, ale nebylo mi to dovolené. Jen udělala dva kroky stranou, abych mohl projít dovnitř. Nijak jsem neprotestoval a raději rychle zapadl. V předsíni jsem zahodil  tašku na zem a šel do kuchyně. Hledal jsem zbytek rodiny, ale zdá se, že mámě budu čelit sám. 

,,Tak co se děje?" nadhodil jsem hned poté co se máme objevila v kuchyni. Já si stoupl k lednici, ve které hledal vychlazený pomerančový džus. Bingo! Krabici jsem vyndal ven a hned si nalil do sklenice, kterou na ex vypil. Mrzne ti mozek, debile. 

,,Měl by si s tím něco začít dělat." poznamenala matka, která připravovala snídani. 

,,S čím přesně?" nechápu. 

,,Se sebou." odpověděla a začala sypat zrníčka kávy do kávovaru. 

,,Zopakuji otázku ... S čím přesně?" 

,,Musel si to udělat?" přestala sypat zrníčka a otočila se na mě. 

,,Co jsem udělal? Můžeš mluvit jasněji?" 

,,Slyšela jsem o tobě a Avril Tomasové!" zaúpěla matka. 

... Ach tak ...

,,V čem je problém?" uchechtl jsem se. Ve své paměti jsem se vrátil o týden zpět, když jsem byl ještě v Chicagu. Potkal se s Avril náhodně před firmou. Slovo dalo slovo a skončilo to u sexu. 

,,V čem je problém? Asi v tom, že se měla vdávat! Ne s tebou strávit noci." zvýšila matka hlas, zatímco já se jen uchechtl. 

,,Noci? Byla to jedna noc. A co já s tím? Mám se každé ptát .. Hej než si zašukáme, nejsi náhodou zasnoubená?" kroutil jsem hlavou a znovu se napil džusu. Tohle je vážně k smíchu

,,Joshi!" okřikla mě máma. Byla zvyklá na to jak s ní mluvím. ,,Tohle není legrace. Rozešli se spolu a její otec to dává za vinu tobě!" rozčilovala se matka. 

,,A co s tím mám dělat já? To ona přišla za mnou. Já jen dělal co bylo třeba." obhajoval jsem se.

,,Fajn tak se k tomu postav jako chlap a běž říct jejímu otci, že si Avril vezmeš." hodila máma vážný výraz, což mě rozesmálo. 

,,Myslím, že to beze mě přežije. Chápu bude těžké najít někoho tak schopného v určité věci, ale žijeme ve 21. století a ne v době kamenné. Tohle se stává." smál jsem se její argumentaci.
Tohle nemůže myslet vážně. Jo, přiznávám viděl jsem prstýnek a něco kecala o příteli, ale mně to bylo u prdele. Chtěl jsem jí do postele a tak to také skončilo. Kdyby toho svého snoubence milovala natolik, nešla by se mnou dobrovolně ne?

,,Kde je vůbec táta? Určitě by se mě zastal." rozhlížel jsem se kolem.

,,Hraje si na zahradě s Rose (moje neteř)" oznámila mi matka. 

,,Co tu dělá? Myslel jsem, že Alex (moje sestra) přijedou až na oběd." 

,,Byla tu přes noc." uculila se matka. ,,Také bych ráda hlídala vnouče i z tvé strany." 

A je to tady. Pomyslel jsem si a protočil očima. 

,,Mami, myslím, že mám dost času."

,,Ty máš možná tak čas na to, kam dřív strčit svého ptáka!" rozkřikla se.

,,Strejdo, ty máš ptáka?" objevila se v kuchyni malá Rose. Nevěděl jsem zda se mám dřív smát té malé potvůrce a to jaký udělala nádherný dvojsmysl nebo máminu obličeji. 

,,Ne zlato nemám, ale asi ho pořídím babičce, aby si měla s čím hrát a nebyla stále tak nervózní" s debilním úsměvem jsem se podíval na matku, která přímo zrudla. Teď otázka zda hanbou, studem nebo naštváním. 

,,Joshi" vykřikla a hodila po mě utěrkou. Naštváním

,,Babičko, mohla bych si také s tím ptákem hrát?" ptala se jí malá Rose, což jsem nevydržel a vyprskl smíchy. Chudák máma nevěděla co na to odpovědět. Jsem zase rád doma. Celá tahle praštěná rodinka mi chyběla.


-------------

Vítám Vás u mé nové story.
☺ Doufám, že se Vám trefím do noty a bude se příběh líbit. 😊
Předem děkuji za jakékoliv ohlasy ❤

ArogantníKde žijí příběhy. Začni objevovat