Paaaardooon :( moc se omlouvám za svou dvouměsíční neaktivitu.. ale neměla jsem na psaní nějak náladu... ale další část je tu :) věci se dají do pohybu!! :D takže se pohodlně usaďte, příběh pokračuje
Andy
'Co tady dělá Aydee? Jo moment... ona mi to vlastně říkala...' ozvalo se mi v hlavě, zatímco jsem ji pozoroval, jak se hádá s nějakým připoutaným chlápkem... jeho tvář mi byla strašně povědomá... někde jsem ho viděl, ale nevím kde... nevadí.. třeba si vzpomenu..
"Jak kurva víš, jak se jmenuju?" skoro zařvala Aydee..
Mám jí říct pravdu? Ne.. spíš ne.. měla by mě za blázna.. Ale jak jinak jí to vysvětlit? Bože.. co teď?
(O pár minut později... tzn. Jinxx už leží na zemi) [juuu, to se rýmuje :'D.. ehm.. pardon]
Ten zmetek, co mě unesl a spoutal, právě přistál na ksichtem pěkně na zemi.. Snad už nebude vypadat tak.. Ne, jemu by nepomohla ani plastika [sorry Jinxxi... we ♡ u]. Aydee byla hned u něho a ten, co mě přeměnil, jakbysmet. Nechápu.. To ho miluje nebo co? Já ale koukal spíš na toho u dveří... Byl jsem zvědavý, kdo a jak dokázal odhodit upíra tak daleko a takovou silou..
Ve dveřích stál vysoký a hubený chlápek s šátkem uvázaným jako čelenku, černými vlasy a v černém, dlouhém kabátě. Samozřejmě, měl pod ním i černé, úzké kalhoty a tmavý triko.. Na rukou měl bezprstové rukavice.. Ale já ho znal.. A to poznání mi vyrazilo dech.. Jediné, na co jsem se zmohl bylo
"Brácho?.."
Muhahahahahahahahahahahahahah 3:) tady to ukončím :D budu svině a nechám vás trochu napnuté :D snad jste ale poznali, kdo ten chlápek je ;) pokud ne, dozvíte se v další kapitole :)
