část první

706 29 3
                                    

*pohled Jinxxe*

Na stěně byl připoutanej ten kousek kterýho jsem ulovil včera. Měl černý vlásky který mu padali na zbičovaná potetovaná ramena. Měl na sobě jen boxerky-mmmmmm. Břicho měl vypracované perfektně-aspoň tedy měl než jsem mu ho "trošku" rozšlehal bičíkem. Ale co. Tak se mu trochu odchlypuje kůže. Měl tam vytetovaný OUTLAW: Měl potetovaný i záda. Jeho ruce byli zavěšený za pouta. Vzal jsem jeho obličej do ruky a políbil ho jemně na rty.

"Za chvíli se vrátím koťátko. Přivedu ti kamarády" zašeptám mu a odejdu z té kobky, kterou zamču a pečlivě zamaskuji.

V černých jínsech a černém kabátu si to vykračuji po zamlžené uličce Londýna. Perfektní večer pro lov...

Lepší podmínky jsem si nemohl přát. Tenhle večer se stane někomu osudným. Jen musím najít toho správného kandidáta. Co bych to byl za lovce, kdybych si pečlivě nevybíral své kořisti. Prošel jsem kolem vchodu do nějakého baru. Bez mrknutí oka jsem kolem té budovy prošel. Tam se obtěžovat nebudu. V tuhle dobu už tam budou všichni buď fetovaní, nebo opití. To by je pouze znehodnocovalo. Zašel jsem do postranní uličky a pohled mi hned padl na vysokého, hubeného mladíka s krátkými vlasy v barvě noční oblohy. Na sobě měl potrhané černé rifle a podobně roztrhané tričko. Mezi rty svíral skoro dokouřenou cigaretu a ve spodním rtu se mu zablýskl stříbrný kroužek...

Chlapče chlapče, copak tě doma neučili že kouření škodí zdraví? káral jsem ho v duchu . No co. Přešel jsem k němu, postavil jsem se před něj a opřel se o zeď. Byli jsme naproti sobě. Ruce jsem si ležérně zastrčil do saka.

"Dáš mi taky jedno?"

"Si myslíš že kradu?!"odporoval ze začátku ale potom mi jedno cígo dal. Následně mi ho i zapálil. Hra začíná, blesklo mi myslí a na tváři se mi objevil úsměv hráče.

"Co že si tu tak sám?"

"Mluvíš jako z nějaký dávný doby chlape. Copak si upír?" dělal si ze mě ten drzoun srandu. Uvidíme kdo se bude smát naposled.

"Brzy zvíš pravdu kamaráde.", utahoval jsem si z něj. Chvíli byla odmlka-oba jsme slastně vdechovali nikotin. Kolem nás se plazila mlha a já si vychutnával pohled na toho sebejistého mladíka. Uvidíme jak bude sebejistý až se do něj pustím. Už jsem na jazyku cítil jeho krev a viděl jsem ten strach a bolest v jeho očích. Krásná to noc. Párkrát na mě káplo a za chvíli se rozpršelo úplně.

"Nechceš jít ke mně? Tam je sucho.", prohodil jsem k němu když z něj kapala voda a zuby drkotal zimou.

"A jak si mám být jistý že nejsi seriový vrah?", dělal si zase srandu z věcí ze kterých by si srandu dělat neměl.

"To nevíš nikdy kamaráde. To nevíš nikdy." Prsty jsem mnul o sebe a těšl se na to, co příjde za pár okamžiků...

"Chlape, trochu mě děsíš, ale začíná mi bejt trošku zima,takže asi půjdeme,ne?" zasmál se ten drzoun.

"Tak jo, bydlím kousek odtud" řekl jsem a odhodil cigaretu. Zafoukal vítr a já začal mít trochu strach, aby nenastydl. Nemůžu se dočkat, jak se bude tvářit, až uvidí svého černovlasého a potetovaného kamaráda. Nad tou představou jsem se musel pousmát.

"Hele... Když už s tebou někam jdu, můžu aspoň znát tvý jméno?" zeptal se drzoun.

"Jmenuju se Jeremy. Ale oslovuj mě Jinxx. Za ty léta jsem si na to oslovení zvykl" Snad se nic neposere.

"A ty seš?" "Andy" řekl s naprostým klidem...

S klidem, kterej by byl pryč kdyby věděl co ho čeká. Jazykem jsem si přejel po zubech. Jak já měl na to dnešní hraní chuť.

"Je to ještě daleko Jinxxi? Bolej mě nohy", zeptal se mě Andy.

Kamaráde bolest nohou je to poslední na co by sis měl stěžovat. No co. Však on to brzo zjistí sám. Vytáhl jsem z kapsy klíč a otevřel dveře do bytu. Vešli jsme do pokoje kde bylo nádherný teplo. Uvařil jsem nám kafe a pomalu jsme ho popíjeli, zatímco hezoun dole spal vyčerpáním.

Seděli jsme na pohovce v naprosté tichosti. Jen déšť bubnoval na okna a tím vytvářel skvělou atmosféru. Atmosféru perfektní pro moje plány. Poočku jsem Andyho sledoval. Vypadal dost uvolněně. Ale chci si ještě trochu pohrát, než se do něj opravdu pustím...

"Nechceš si to kafe přisladit? Je přeci jenom hořké.", posunul jsem mu po stole cukřenku. Nejdřív se na ni podezřivě díval ale pak ji přijal a nasypal si do šálku vrchovatý 2 lžičky. Koutky mi cukaly. Kamaráde, teďka sis podepsal svůj rozsudek smrti. Za pár minutek bude chlapec omámenej. Doufám že toho snese víc-normálního čověka by tahle dávka uspala.

Musel jsem počkat asi dvacet minut, než Andymu začaly padat víčka a hlava mu padala na stranu.

"Ty... Hajzle... " zívnul Andy.

"Copak já můžu za to, že se ti chce spát?" řekl jsem trochu nabroušeně, ale měl jsem posměvačný podtón.

"Jo...můžeš... Normálně jsem fit do 4 ráno. A teď je jen jedenáct..." řekl mi vyčítavým tónem.

"Neboj se zlatíčko, bude se ti to líbit.", zašeptal jsem mu do ucha a odtáhl jsem ho dolů.

Tam jsem ho připoutal k poutům. Ashley se vyděšeně díval. přišel jsem k němu, pohladil ho po tváři a jemně ho políbil.

"Chyběl jsem ti co, zlatíčko?" Ashley jen přikývl. Nezmohl se na slovo chudák. Na to byl moc vystrašený.

"Tak co na něj říkáš?", zeptal jsem se ho. Stál jsem naproti němu a ruce jsem měl ležérně založené na hrudi.

HunterKde žijí příběhy. Začni objevovat