deník mého (ne)obyčejného života

první den

Ahoj, jmenuji se Nella. Je mi třináct. Mám modré oči a dlouhé blond vlasy. Mám mladší sestru Adrianu.
Chodím na tuto školu jen proto, že jsme se kvůli tátovi museli přestěhovat. Můj taťka je deratizator. Trochu se za to stydím. Dobře... možná ne trochu. Vždyť on jezdí v pracovní dodávce která má na střeše snad dvoumetrového švába.

Jen co jsme přijeli, dostala jsem školní uniformu. Upřímně... to jsem fakt nečekala. Na které střední mají dneska uniformy? Skládala se z bílé košile, černé vestičky, modrobílé kravaty, černé sukně, černých bot, no... trochu to vypadá jako lodičky a kdo chce může nosit bílé podkolenky (to u mě fakt nehrozí).

Vzhledem k tomu že je neděle, mám jen jeden den na zabydlení. Když jsme přijeli, stál před námi úplně cizí dům. Měl zahradu, dvě patra a půdu. Některý původní nábytek tu zůstal. Hlavně v obýváku zůstala celkem moderní televize. Vyběhla jsem po točitých schodech do druhého patra. Postupně prohledala místnosti, až jsem našla (nejspíš) můj pokoj. Byl skoro prázdný, až na starou postel, šatník a psací stůl s celkem pohodlným křeslem.

No... je fajn vědět kde budu spát, i když to není zrovna nej... no... nejlepší postel. Seběhla jsem před barák a pomohla tátovi odnést zbytek krabic. Rozdělili jsme si svoje krabice s věcmi a odnesli jsme si je do pokojů. Tedy já jsem to musela odtahat i Adrianě.

Když jsem se konečně dostala i se svými krabicemi do pokoje začala jsem se hrabat v krabici s oblečením. Otevřela jsem šatník a no... jak to jen říct... ZHROZILA JSEM SE. Tak zaprášený šatník jsem ještě neviděla, ale tak je tu asi dost dlouho. Přešla jsem do koupelny pro hadru. Utřela jsem prach a naházela oblečení dovnitř. Pak přišla na řadu povlečení atd... převléklá jsem si postel a zbytek nechala v krabici. A třetí krabici jsem radši ani neotevírala. Mám v ní věci na výtvarku a to fakt netuším kam bych to teď dala.

Posadila jsem se na postel a začala jsem si prohlížet poloprázdný pokoj. Přece jen jsem na konec otevřela poslední krabici a začala jsem některé věci pokládat na psací stůl. Našla jsem pár barev. Okamžitě jsem otevřela bílou barvu a natřela si jak postel, tak i šatník. Hned to vypadá líp.

,,Nello, večeře." Ozvalo se z kuchyně. No, aspoň to krásně zaschne zatím co budu jíst. Sešla jsem dolů rovnou do kuchyně. Sedla jsem si vedle sestry a čekala co nám mamka uvařila. Na přistál šopák. Prohlédla jsem si to a pak si prohlídla mamku. Někdy ty mamčiny mňamky jsou fakt nestravitelné. Zatímco jsem se to do sebe snažila nacpat, Adriana se v tom lžičkou rýpala tak, že polovina salátu skončila na stole a po sléze i na ní a dokonce i na mně.

,,To si děláš srandu?" Vyprskla jsem zatím co se ta malá mrška dál ďoubala v salátu. ,,Uklidni se Nello, byla to nehoda." Okřikla mě mamka. ,,Na druhou stranu, se okamžitě přestaň v tom jídle šťourat Adrianu." Zůstala se mě táta.

Dojedla jsem a odešla do pokoje. Rychle jsem vyhrabala nějaké staré triko a kraťasi jako pyžamo a běžela jsem do koupelny. Vylezla jsem z ní až po půl hodině, ale zato pořádně čistá. Zalezla jsem pod peřinu, dala si budík a usla.

(Na obrázků Nella)