deník mého (ne)obyčejného života

jednou v céčku

Ráno mě opět vzbudil mobil. Jak jinak když jsem doma sama a nemám budík. Né! Já ještě nechci vstávat. Řekla jsem si rozmrzele a posadila se na postel. V koupelně jsem si opláchla obličej, vyčistila si zuby (no prostě ranní hygiena). Na snídani není čas, tak jsem se rovnou oblékla do uniformy a vydala se do školy.

Ve škole už na mě u skříňky čekaly holky. ,,Ahoj holky, co se děje?" Křikla jsem na ně s úsměvem. ,,Jen taková zásadní věc." Ušklíbla se Fede a posunula si brýle blíž ke kořenu nosu. ,,V áčku je hodně nemocných, takže se zbytek lidí rozdělilo do bečka a céčka." Pokračovala hnědoočka. ,,A ty jsi s námi v céčku." Vypískla doteď mlčící Chloe. ,,Ale to je super." Rozzářila jsem se ještě víc. ,,Být váma si pospíším, Britany co sedí před  námi je taky nemocná..." Dál už nic říkat nemusela. Všechny jsme se rozběhly do třídy si zabrat místa.

Bohužel už bylo Britanino místo obsazené. Seděl tam nějaký ,,šampónek,, s ofinou zasahující mu do obličeje. ,,Chjo." Odfrkla jsem si a posadila se do nejbližší volné lavice. Vedle mě bylo prázdné místo.

Za pár minut zazvonilo. Všichni se vrátili do lavic. Holky seděly o lavici dál. Za chvilku přišel i vyučující. Postavili jsme se a pozdravili. ,,Takže, chtěl bych zde uvítat žáky ze 7.A. Doufám že se brzy zbytek žáků uzdraví a vy se budete moct vrátit do své třídy." Řekl třídní hlubokým zvučným hlasem. ,,Připravte si učebnici dějepisu, na stránce 32." Jen co to dořekl, vřítil se do třídy Derek. ,,Klarksone! Jdete pozdě!" Zvýšil hlas učitel. ,,Omlouvám se, já zaspal." ,,Inu dobrá. Posaďte se na volné místo." Derek se rozhlédl po třídě. Jediná volná místa byla vedle ,,šampónka,, a vedle mě. Moc dlouho se nerozmýšlel a zamířil ke mně.   Realy? Proč zrovna ke mně? Hm... to bude ještě zajímavý. Pomyslím si a dám oči v sloup. Po chvilce si všimnu Chloe a Fede. I beze slov poznám co si myslí.

Fede: ,,Tak to bych nechtěla."

Chloe:  ,,chá, chá."

Obě dvě jsem zabila pohledem a dál se věnovala učiteli. Najednou ucítím lehké tahání za mé vlasy. Chraň ho ruka páně, jestli to je on. Zavrčím v duchu. Nenápadně na něj kouknu. Ten debil si namotává moje vlasy na prst! Pořádně mu dupnu na nohu. Zasyčí a přivře oči bolestí. Nojo, síla bot od uniformy. Podívám se na něj pohledem: to jsi neměl chlapečku. On se na mě nechápavě podívá. Za chvilku mi podá papírek.

D- to bylo za co?
N- už zase si hraješ s mými vlasy, já tě varovala
D- když ony jsou tak hezky dlouhé
N- ještě jednou a

,,Nello! Dávejte pozor!" Zavrčel učitel. ,,A-Ano." Odpověděla jsem překvapeně.

N- ještě jednou a skopu tě do kuličky
D- to bys nedala :D
N- seš si jistej? A co když zavolám Fede, ta mi jistě ráda pomůže
D- :(

Na to jsem už nereagovala. Značkala jsem papírek a schovala ho do báglu.

Jen co zazvonilo, vyrazila jsem za holkama. ,,Konečně přestávka." Vydechla jsem s úlevou. Holky na to nic neřekly. Jen se podivně usmívaly. ,,Co je?" Chloe místo odpovědi ukázala na ,,moji,, lavici. Otočila jsem se. U lavice stála kupa kluků a bavila se s Derekem. ,,No a?" Pořád jsem nechápala. Trochu jsem se zaposlouchala do jejich konverzace. ,,Páni, ty jsi ale klikař. Sedíš s Nellou. To je něco." Rozplýval se tam jeden černovlásek. To jako fakt?!
,,Na druhou stranu, se divím že ještě žiješ. Na není zrovna milá. Navíc, všimnul jsem si jak si hraješ s jejími vlasy." Derek na to něco namítl, ale to jsem už neslyšela. ,,To si ze mě dělají srandu?!" Otočila jsem se na holky. Cítila jsem jak rudnu. Byla jsem dost naštvaná. Holky vybuchly smíchy. Dobře, uznávám. Musel na mě být fakt vtipný pohled. Zhluboka jsem se nadechla a následně vydechla.

Zbytek přestávky jsme se s holkama bavily o úplných kravinách. Když zazvonilo, šla jsem do lavice. Ten debatní kroužek jel pořád na plno. Posadila se a připravila si věci na hodinu. ,,Fakt ti to závidím." Prohodil jeden z nich. Okamžitě mi bylo jasné o čem mluví. Nezaujatě jsem se podívala do ,,davu,, a následně onoho člověka probodla pohledem. ,,Pokud vím tak se už zvonilo. Takže by jste laskavě mohli vypadnou od této lavice." Zavrčela jsem na ně. Všichni strnuli a pak poslušně odešli do svých lavic. ,,Co to jako bylo?!" Pokračovala jsem Derekovím směrem. ,,Pár kámošů." Usmál se a něco si zapsal do sešitu. Využila jsem situace a přimáčkla mu ten jeho ksicht na lavici. ,,Tak pár kámošů jó? Mě to přišlo jako debatní kroužek na téma v lavici s Nellou!" Zavrčela jsem a nepouštěla jeho hlavu. ,,Pusť mě ty násilníku. Já za to nemůžu. To oni. Auauau, tak už mě pusť!" Kňoural na mě. Přimáčkla jsem mu hlavu k lavici ještě víc a pak ji pustila. Zbytek hodiny dal pokoj.

Další hodinu jsme měli hudebku. Šla jsem do skříňky pro učebnice. Náhodou jsem šla kolem chlapeckých záchodků. ,,Hele slyšels to, Derek chodí s Nellou. Ten se má." Ozvalo se za dveřmi. Rychle jsem vytáhla učebnici a opřela se o zeď asi dva metry od dveří. Dala jsem si před obličej dějepis a dál poslouchala rozhovor. ,,To jo, Nella je nejhezčí z ročníku. Ale na druhou stranu je docela nebezpečná. Podle mě to jsou jen kecy co si on nebo někdo jiný vymyslel." Ozval se druhý hlas. Tak teď nevím co si myslet. Jestli to brát jako lichotku, nebo naopak. ,,Ahoj Nello." Vyrušil mě z přemýšlení známý hlas. ,,Jé, a-ahoj R-Riku." Vykoktala jsem ze sebe. ,,Co tu děláš?" ,,Já? J-Jen si čtu Dě-Dějepis." Řekla jsem nervózně a schovala učebnici do batohu. ,,Aha. Nechceš doprovodit ke skříňce?" ,,Klidně." Řekla jsem už celkem v klidu.

U skříňky jsme se rozloučili a já šla na hudebku. Jak věděl že jdu ke skříňce? Jak to ták bývá, nekoukala jsem se na cestu a do někoho vrazila. Za pár okamžiků jsem už seděla na zadku a prohlížela si Kalipso. Ta se rychle zvedla a podala mi ruku. ,,Promiň neviděla jsem tě." Řekla mile. S její pomocí jsem se postavila a překvapeně na ni zírala. ,,Na-Nápodobně." Řekla jsem. ,,Já jsem Kalipso." ,,Já Nel-" ,,Nella, já vím. Seš hodně známá na téhle škole." Řekla s úsměvem. Pokusila jsem se jí úsměv oplatit ale nepodařilo se. ,,Já už budu muset, tak zatím." Řekla a odešla. ,,A-Ahoj." Křikla jsem za ní. Hm... tak to bylo divný. Pomyslela jsem si a pokračovala v cestě do učebny.

Zbytek dne byl úplně obyčejný. Přestávky s Fede a Chloe, Derekovi kecy, po škole knihovna a doma kreslení, večeře, hygiena a spát.

Tak, a další kapitolka za námi. Fakt moc se omlouvám za nepravidelné vydávání kapitol, prostě prázdniny mimo dosah wifi. Doufám že se vám to zatím líbí. Můžete mi napsat, co by jste od Nelly chtěli do budoucna. Budu moc ráda za každý hlas nebo i komentář.

(Na obrázků ten ,,šampónek,,)

-Veve :)