deník mého (ne)obyčejného života

domluva

Po škole jsem šla do knihovny. Holky už čekaly. Chloe se ke mně přiřítila a objala mě. ,,Co blffneš?'' Vypravila jsem ze sebe mezi, napůl dušením z jejího objetí a napůl vyprskáváním jejích vlasů sčesaných do culíčků. ,,Nic, to mě jen tak napadlo. To jak se teďka všichni objímají jako kámoši." Pustila mě, naklonila hlavu a roztomile se usmála. Federika se ušklíbla a zvedla ruku na pozdrav. ,,Tak co je v plánu dneska?" Zeptala jsem se. Malinká Chloe už otevírala pusu ale Fede ji předběhla. ,,Knihovnice říkala že máme vesměs volno ale nejméně hodinu tu být máme." Dořekla Fede a vyplázla jazyk na Chloe. Ta naštvaně nafoukla tváře a otočila se k nám zády. Já i Federika jsme vybuchly smíchy.

Tu hoďku jsme strávily čtením různých Bravíček a jiných časopisů. Člověk by netušil co všechno ve školní knihovně najde. Pak před školou jsme se rozloučily a šli každá svou cestou. Domů jsem dojela autobusem. ,,Jsem doma!" Zakřičela jsem ve dveřích a vyběhla točité shody do pokoje. Zajímavé bylo, že se nikdo neozval. Odhodila jsem batoh ke stolu a šla si do kuchyně namazat chleba s máslem. Otevřela jsem ledničku... a máslo nikde. Otevřela jsem špajz... a chleba taky nikde. Není divu že nikdo není doma. Táta v práci, sestra na kroužku a mamka na nákupu. Ale o hladu být nehodlám. Vezmu si alespoň jablko.

Potom, v pokoji jsem si sedla ke stolu stolku a začala si kreslit. Napůl snězené jablko jsem položila před sebe a dala se do krajinomalby. Asi po hodině jsem se dala do stínování, když jsem uslyšela klíč v zámku. ,,Ahoj!" Zakřičela jsem aby se o mně vědělo. ,,Čau Nello." Řekl mužský hlas z přízemí. Jsem netušila že bude táta do před mamkou. Těsně po dokončení malby mi zabrněl mobil. Chloe mi psala. Rychle jsem otevřela správy.

Chloe: Ahoj Nello, s Fede nás napadlo, že bychom mohli všechny tři zajít na pouť co je dneska u centreoparku.

Hm... to zní zajímavě. Pomyslela jsem si. ,,Tatí?!" ,,No...?" Ozvalo se ze spoda. ,,Mužů s kamarády na pouť?" ,,Dobře, ale do osmi doma a ať jsou úkoly hotové." ,,Jupí!" Vypískla jsem a chytla mobil.

Já: Tak fajn a v kolik se sejdeme?
Chloe: Zhruba ve tři. Musím si ještě napsat úkoly.
Já: Však já taky. Tak ve tři v parku u fontány?
Chloe: Dobře. Ještě to napíšu Fede zatím čau.
Já: Ahoj

Hned jsem vytáhla úkoly a dala se do psaní. Zabralo mi to asi půl hodiny. Hned poté jsem se převlékla z uniformy do šedého tílka a riflových kraťasů. Peněženku, klíče, mikynu a mobil jsem nacpala do vaku s nápisem: I'm not morning person!

Sešla jsem dolů, rozloučila se s taťkou a s novými botaskami se vydala do parku

(Na obrázků Chloe)