deník mého (ne)obyčejného života

ctitel

Když jsem se probrala ihned jsem zvedla mobil a koukla se na hodiny. Bylo 7:00. Fajn, mám jen čtvrt hodiny na přípravu do školy. Vyskočila jsem z postele a běžela dolů do kuchyně. Naházela jsem do sebe snídani, vyběhla zpátky do pokoje, oblékla si uniformu a s báglem na zádech vyběhla domu.

Do školy jsem přišla přímo na zvonění. Rychle jsme běžela ke skřínce, hodila tam nepotřebné věci a běžela do třídy. Na štěstí tam ještě nebyl učitel. Položila jsem batoh na zem a rychle vytáhla učebnice na fyziku. Jen co jsem položila poslední sešit, přišel učitel. Všichni včetně mě se postavili a čekali na pozdrav vyučujícího a následný pokyn k posazení se. Jako vždy (vlastně po druhé) jsem seděla sama. Najednou se učitel postavil a řekl: ,,Budte tu hodní, já si na chvíli odskočím k řediteli." Pak odešel a jak to tak bývá v sedmé třídě, začal šílený rozruch. ,,Hej, čau Nello. Jak se vede?" Ozvalo se za mnou. Byl to Derek. Otočila jsem se a s menší nechutí je pozdravila. ,,Ahoj. Jo fajn." Otočila jsem se a začala si čmárat na papír. A na jednou... ,,AUUU!" Někdo mi vytrhl vlas. Všichni na mě koukali. Bleskově jsem se otočila a všimla si, jak si Derek hraje s dlouhým blond vlasem. ,,Co si myslíš?! Trhej si svoje vlasy!" Vyštěkla jsem na něj a on se jen usmál a začal si s ním hrát.

V tu chvíli přišel učitel. Rychle jsem se otočila a schovala papír s anime obrázkem. ,,Tak si zopakujeme Newtnovi zákony. Jaký je první?" Přihlásila se dívka vedle mě. Učitel pokynul rukou a ona spustila: ,,Zákon setrvačnosti, těleso setrvává v klidu nebo se pohybuje stále stejnou rychlostí, pokud není donuceno vnějšími silami tento stav změnit." Učitel přikývl. Najednou ke mně přiletěl papírek. Rychle jsem ho sebrala a pod lavicí ho otevřela.
D: máš pěkné vlasy. Jen při vzpomínce jsem se zamračila a přehodnotila si vlasy přes rameno.
N: a já si myslela, že jsi v pohodě. Rychle jsem hodila papírek na lavicí za sebou. Po pár minutách se mi vrátil.
D: tak sorry no...
N: to ti nepomůže, žádám pořádnou omluvu a slib že už to neudělaš. :D
D: O.K. promiň a slibuji že se to už nestane
N: omluva přijata, ale věř, že si tě pohlídám
D: už se těším :3

V tu chvíli zazvonilo. Zamířila jsem ke skříňce. Otevřela jsem ji a vypadla na mě obálka. Otevřela jsem ji a nevěřila svým očím. Bylo tam napsáno:
Milá Nello, mám tě rád,
nechci být jen kamarád.
Delší dobu už tě sleduji,
a však toho nelituji.
Doufám že to cítíš stejně,
tvůj ctitel, milují tě.

Co to? Kdo je ten ctitel? Jaký vůbec ctitel? Trochu moc otázek. Svezla jsem se po skříňce až do dřepu. V tu chvíli přišel Derek a s ním i Rik. Rikův obličej okamžitě zbledl a chtěl se za mnou rozběhnou, ale Derek ho zpomalil a běžel ke mně sám. ,,Jsi v pořádku?" ,,Jo jo, všechno v pořádku, jen jsem dosta... se mi zamotala hlava." Řekla jsem a pomalu vstala. Asi jsem nějak špatně našlápla nebo co, ale najednou se mi podlomily nohy a já malém spadla na Dereka (ble). On se ale uhnul a já se zřítila přímo na Rika. Ten už to nečekal a šel se mnou rovnou k zemi. Rychle se zvedl a podal mi ruku jako že mi pomůže. S jeho pomocí jsem vstala načež sykla bolestí. ,,Jsi v pořádku?" Řekl rychle Rik. ,,Jo, jen jsem si asi vyvrtla kotník, nic vážného." Řekla jsem a usmála se. ,,I tak bychom měli jít na ošetřovnu. Pojď, pomů-" ,,Pomůžu ti." Skočil mu do řeči Derek a vzal mě do náruče. ,,To být nemuselo, já bych tam došla i po svých." Řekla jsem překvapeně. Nenápadně jsem se koukla dozadu na Rika. Ten tvářil dost nasupeně. Jen co si mě všiml, okamžitě se začervenal. Já se usmála a otočila se směrem ke dveřím ošetřovny.

Po půl hoďce jsem vyšla s berlemi a nohou v obvaze. Měla jsem nařízeno se za týden vrátit na kontrolu. Derek se vypařil jen co to šlo, zatím co Rik se mnou šel celou dobu. Je to fajn kluk, že by byl ten ctitel? To ne. Ten by se nestyděl.

Na hodinu jsme přišli o pár minut déle. ,,Nečekaně,, tam už Derek byl a naznačil Rikovi ať si sedne k němu. On na to ale nereagoval a posadil se vedle mě.

(Na obrázku Rik)