deník mého (ne)obyčejného života

přesazení

Od té doby uběhl asi týden. Včera jsem byla na kontrole a na štěstí mi povolili chodit bez té kupy obvazů. S Federikou a Chloe jsme teď nejlepší kámošky. Stále jsem nezjistila kdo je ten ctitel, ale psaníčka mi chodí čím dál častěji. Zrovna včera mi přišlo jedno. Trochu mě děsí, protože mě sleduje snad všude. Ale jeho básničky jsou vážně roztomilý.

Před hodinou jsem si zašla ke skříňce a všimla si papírku na dvířkách.

Přijď příští přestávku do školníkova kumbálu. Máme pro tebe překvápko. S pozdravem Fede a Chloe :)

Tak to mě dost zajímá. Co by mohlo být tak důležité aby mě volali do kumbálu. Nojo, musím vydržet, vždyť je to jen hodina. Po cestě jsem o tom ještě přemýšlela. Nekoukala jsem před sebe a vrazila jsem do jedné holky z naší třídy. ,,Co děláš?! Koukej před sebe!" Vyjela na mě její kámoška. Mezi tím jsem se zvedla a podala ruku té druhé holce. Ta se na mě zamračila a postavila se sama. Pak se otočila na podpatku a odfuněla pryč.
Měla dlouhé černé vlasy, modré oči, menší postavu a poněkud větší... no... poprsí. Až teď jsem s uvědomila jak je naše třída ,,vyspělá,, však víte jak to myslím.

Při hodině se na mě ty dvě koukaly a něco si šuškaly. Nemohla jsem se zbavit dojmu že to je o mně. Přišel učitel a všichni se na povel postavili. Pozdravili jsme, on si zapsal docházku a začal hodinu. Najednou se postavil takovou rychlostí, že jsem se lekla co ho žere. Najednou začal mlet něco o přesazování. No to je fakt super. Já nechci s nikým sedět. Dereka posadil vedle té černovlásky. Očividně z toho nebyla zrovna šťastná, zato on se zubil od ucha k uchu. Rika posadil vedle mě. Fajn, zas tak mi to nevadí no. ,,Jen co se učitel otočil k tabuli, vytáhla jsem sešit a začala si kreslit. Po pár minutách jsem si všimla že mě sleduje Rik. Začervenala jsem se a poslala a schovala jsem papír do lavice. ,,Hezky maluješ." Šeptl s úsměvem. ,,Dík. Hele, jak se jmenuje ta černovlasá?" Nahla jsem hlavu směrem k Derekovi a černovlásce. ,,Ta? To je Kalipso. Pěkná primadona na můj vkus." Odpověděl. Já se ušklíbla a vytáhla papír s náčrtem.

Po hodině jsem zamířila rovnou do kumbálu. Holky už tam čekaly. ,,Ahoj holky. Tak co se děje?" Usmála jsem se na ně. Chloe to nevydržela a vypískla: ,,Už asi víme kdo je ten ctitel." ,,A kdo?" Užasle jsem na ně koukala. ,,No přece-" Najednou jí Federika zakryla pusu. ,,Totiž, všimli jsme si že se kolem tvé skříňky slušně motá Jack." ,,No... a kdo je ten Jack?" Nechápavě jsem se na Fede podívala. ,,A vždyť ho skoro neznám. To on nebude, už mezi prvními ,,psaníčky,, m psal že se dobře známé." Federika si jen poupravila brýle. ,,Ale já chtěla říct někoho jiného." Řekla Chloe. ,,Já vím. Ale to jsme už řešily. On to být nemůže. Ten by se nestyděl." Namítal Fede. ,,A kdo to je?" ,,No přeci Rik." Vypískla Chloe. ,,Aha." Řekla jsem lhostejně, ale v duchu jsem byla trošičku nesvá. Že by to byl on? To asi těžko. Fede se málo kdy milí.

Pak jsme se rozloučili a se rozběhla ke skříňce. Opět na mě vypadl papírek. Stálo na něm:
Ahoj lásko má,
mé srdce láskou hrá.
Moc pěkně kreslíš,
ale to přeci víš.
Zas se brzy uvidíme,
Fajn se při tom pobavíme.

Schovala jsem papírek, a svezla se po skříňce na zem. Že by to byl vážně Rik? To ,,Moc pěkně kreslíš" je dost zavánějící. I když to mohlo vidět více lidí od nás takže nevím. On to nebude, on by se nestyděl.

S touhle myšlenkou jsem se postavila a odešla jsem na další hodinu.

(Na obrázků Kalipso)