deník mého (ne)obyčejného života

poprvé v nové škole

Probudila jsem se o půl hodiny dřív, z toho čtvrt hodiny jsem ještě ležela a přemýšlela o úplných pitmostech. Nakonec jsem se posadila a vzala do ruky mobil.

Tři nepřijaté zprávy
Ach jo, v kolik hodin to ti lidi píšou. Na všechny jsem odpověděla a a vstala. Přešla jsem do koupelny. Opláchla jsem si obličej a zamířila do kuchyně. Táta, máma a Adriana už byly pryč a na stole na mě čekala snídaně. Misku s lupínky jsem šoupla do mikrovlnky a zaplatit si rádio. Zrovna hráli píseň od Taylor Swiftové.

Vytáhla jsem si snídani a mezi pobrukováním mého oblíbeného songu jsem začala jíst. Po jídle jsem vyběhla nahoru, z krásně bílého šatníku jsem vytáhla oblečení. Shodila jsem ze sebe pižamo, oblékla si školní uniformu a na to hodila bílou mikinu. Pak už jsem si vyčistila zuby, hodila na rameno batoh s učením, vypla rádio a vyšla z domu.

Ke škole jsem přišla přesně na zvonění. Před budovou už na mě čekala jedna z žákyň vyššího ročníku. ,,Ty jsi Nella?" Vyšla mi vstříc. ,,Ano, proč?" ,,Ahoj, já jsem Samantha ale lidi mi říkají Sám. Mám tě provést školou." Přikývla jsem a vydala se za ní.

Po prohlídce mě dovedla ke skříňce a dala mi rozvrh. První hodinu jsme měli mluvnici. Ó jé, to zas bude. Mluvnice je můj nejméně oblíbený předmět, zato výtvarka to je jiné kafe. Ve třídě bylo poloprázdno. Posadila jsem se do lavice vedle okna.

Když zazvonilo, přišel do třídy i zbytek dětí. Měla jsem štěstí, lavice ve které sedím byla prázdná. Ve vedlejší lavici seděli nějaké holky a pořád si něco špitaly. Přitom se na mě jedna z nich ták divně dívala. Za mnou seděli dva kluci. Jeden z nich si něco čmáral do sešitu a ten druhý si mě prohlížel tak, že jsem měla pocit jakoby mě tím pohledem probodával.

Po hodině jsem se vydala ke své skříňce. Když jsem ji otevřela vypadl na mě dopis. Bylo na něm napsáno: Školní knihovna hledá zájemce o brigádu.
To bych mohla zkusit. Přece jen je lepší být v knihovně než doma se sestrou. Najednou kolem procházeli ti dva kluci z mluvnice. Jen co si mě všimli zastavili se. Ten co si při hodině čmáral si mě prohlédl a odhodil si ofinu z očí. ,,Ahoj, jsem Derek a tohle je Rik a ty?" Zeptal se ten druhý a opět mě probodával pohledem. ,,Jsem Nella." Odpověděla jsem a pokračovala v upravování skříňky. Derek se ušklíbl zatím co Rík pozoroval co dělá. ,,Ty jsi tu nová že?" ,,Jo, to jsem." Utrousila jsem. ,,Jen kdyby jsi chtěla pomoct tak můžeš kdykoli přijít." Namítl Derek. ,,Jojo, přijdu když bude potřeba." Řekla jsem a mávla Rikovi rukou před obličejem, protože se pořád díval do blbá (vlastně na mě) ,,Co, co. Jó rádi pomůžeme." Prohodil zmateně a trochu se začervenal, čemuž jsem se já usmála. ,,Tak fajn. Kdyby něco přijď, zatím čau." ,,Ahoj." Řekla jsem mezitím co oni odešli. Ještě chvíli jsem se za nimi díval, pak jsem zavřela skříňku a odešla na další hodinu.

(Na obrázků Derek)