deník mého (ne)obyčejného života

prostě prázdniny

,,Nellooo!! Vstávat!!" Si ze mě děláš srandu?! Pomyslím si a přetočím se na druhý bok. ,,Zalez a nech mě spát." Zavrčím na tu malou potvoru. Ona to asi vzala doslovně, protože se okamžitě sklonila a zalezla pod mou postel. Ke všemu se pod ní začala nehorázně vrtět. ,,Hej! Vylez od tam taď." ,,Ne a ne a ne. Nejdřív vstaneš!" Řekla a pokračovala ve vrtění. ,,Fajn. Už vstávám." Řekla jsem nezaujatě a rychle se posadila a následně vstala. ,,Tak, a teď jseš na řadě ty." Pronesla jsem vítězně a s pobavením sledovala jak se ten budíček souká z pod postele.

Mezi tím jsem se i s oblečením přesunula do koupelny. Spokojeně jsem splnila ranní hygienu a převlékla se. Pak jsem se vrátila do pokoje abych si uklidila pyžamo. ,,Ahoj Nello. Menší pomoc?" Ta potvůrka uvízla pod mou postelí. ,,Grrrrrr. Už mě to nebaví." Zavrčím si pro sebe. ,,Nakloň hlavu na bok a pomalu couvej." Řekla jsem nezaujatě.

Když konečně vylezla, odebraly jsme se do kuchyně na snídani. Babička už tam seděla a poslouchala rádio. ,,Dobré ráno." Prohodila jsem s úsměvem. ,,Spíše poledne." Ušklíbla se bábi a ukázala na hodiny. Okamžitě jsem se podívala na ten tikající strojek. 11:47. Aha XD. Usmála jsem se a promnula si oči. ,,Já měla za to, že je tak půl deváté." ,,Aspoň že jsi převlečená. Mám pro vás překvapení. Na oběd pojedeme do obchodního centra, do Spadlé pece." Obě jsme se rozářily jak úsporná žárovka. Spadlá pec je totiž ta nejlepší pizzerie ze všech. ,,Jupí!!" Vypískly jsme jednotně.

Takže místo snídaně jsme se ještě jednou převlékly. No považte, jít do města v puntíkované sukni a v starém vytahaném tričku. Namísto toho jsem si bílé tílko a riflové kraťasy. Pak jsme nasedli do auta a odjely do obchoďáku. I když jsme tu dlouho nebyly, ani jsme hledat nemusely. Šli jsme snad i po čuchu. Ve Spadlé peci jsme si koupily tu největší a nejlepší pizzu co měli.

Když jsme dojedly, dala mi babička peníze a poslala mě, ať si jdu něco koupit. Že se před vchodem ve čtyři sejdeme. Poděkovala jsem a rozběhla jsem se vstříc nákupům. Náhodou jsem potkala i Sarah. Taky byla na nákupech. Společně jsme se potulovaly po obchodech. Prvně jsme šli do našeho nejoblíbenějšího obchodu. Jmenuje se Claires. Kupodivu jsem si nic nekoupila, zato Sarah vykoupila nejmíň polovinu krámu. Pak jsme zamířily do Takka. Pocestě jsme si povídaly o všech možných kravinách. Samozřejmě jsem nedávala pozor a během pěti minut cesty jsem seděla na zadku a držela se za čelo. Super Nello. Pár minut na cestě a hned do někoho vrazíš. Zapadávám si mezi tím co se druhá osoba zvedla a podávala mi ruku.
Byl to kluk ve věku 15, 16 let. Měl černé vlasy a děsivě rudé oči. Mile se na mě usmál a pronesl: ,,Můžu vám pomoct slečno?" Lehce jsem se začervenala a s jeho pomocí vstala. ,,D-Děkuju." Vykoktala jsem a rychle se přesunula k Sarah. ,,Tak sbohem děvčata." Znovu se usmál, a s našimi pohledy v zádech odešel. ,,Uuu, gentleman." Zasmála se Sarah. Já se jen ušklíbla a pokračovala v cestě. ,,Jak tak koukám, jsi pořád stejný klikař." Dloubla do mě prstem zelenoočka. ,,Tak nezáviď." Pronesla jsem s úsměvem a dloubnutí jí vrátila.

V Takku jsem si koupila tričko. Pak jsme se stavily ještě v pár obchůdkách a každá jsme si koupila jedno Bubble tea. ,,Hele Nello, kolik je hodin?" Vytáhla jsem mobil z kapsy a zapla jej. ,,Za deset minut čtyři. Počkat, cože? Za deset, teď už devět minut mám být před centrem!" Vypískla jsem a trošku spanikařila. ,,Tak to bychom měly vyrazit ne?" Odpovědi se ale nedočkala, protože jsem byla už na půl cestě.

Když jsme konečně dorazily před obchoďák, zatroubilo na nás auto. ,,Jé, to jsou naši. Tak ahoj." Řekla Sarah a rozběhla se k autu. Těsně před autem se ale otočila a začala něco hledat v tašce. Vytáhla z ní malý balíček a dala mi ho. ,,Na. Otevři ho až doma. Jo a všechno nejlepší." Pronesla s úsměvem a nasedla do auta. ,,Díky. Ahoj!" Křikla jsem za autem a schovala balíček do tašky. V zápětí přišla i Adriana s bábi.

Doma jsmě byly asi tak o půl pátý. Balíček jsem si položila na noční stolek. Babička si jela ještě něco zařídit, a tak jsem zůstala s Adrianou sama. ,,Zahrajem si piškvorky?" Upřímně... to jsem fakt nečekala. V normálních situaci by se zavřela v pokojíčku a hrála by si s panenkami. Určitě to způsobil ten capri-sone (nebo jak se to píše). Já jí říkala ať si dá multivitamín a né dragon. ,,Jo, klidně." Počkat, já souhlasila? A jaj.

Zbytek dne jsme strávily hraním piškvorků. Poté nám babička připravila večeři. Měli jsme sushi. To mám na bábi ráda. Není to typ na sezení v křesle a pletení. Ona má radši výlety a adrenalin. Pak jsem se umyla a zachumlala se do peřin. Chvíli jsem se ještě dívala na ten dáreček a po chvilce usnula.

(Na obrázku gentleman)

-Veve