deník mého (ne)obyčejného života

staří přátelé

,,Adrianó!!! Vrať mi ten mobil!" Takhle nějak probíhalo první ráno v letních prázdninách. Nejhorší na tom bylo, že jsem skejsla u babičky, se svou sestrou, bez jediného dospělého člověka, který by Ardianě domluvil.

Sedmička pro mě skončila docela dobře. Čtyři dvojky jinak samý jedničky. To je fajn ne? Fede a Chloe měly samé jedničky, Rik dvě dvojky a Derek... no... tři trojky jinak dvojky. Ale na jeho úroveň to je docela dobrý.

Ale zpět do přítomnosti.
Ještě včera jsme přijeli k babičce do města kde jsem dřív bydlela.
Ta malá potvora mi sebrala mobil. Teď ji naháním po celém domě jen v noční košili. Nakonec jsem se na to vykašlala a nechala ji běžet. Stejně si jen něco zahraje a nechá ho ležet. Pomyslela jsem si. Bohužel, jsem se zmýlila. ,,Ano? Ahoj, ty jsi Nellin kluk?"
To snad není pravda. Prosím ať to není pravda.
Rozběhla jsem za ní do pokoje. ,,Adriano! Polož ten mobil!" ,,Ahoj Nello. Na, tvůj kluk tě pozdravuje." Řekla a s úsměvem mi podala mobil. ,,M-Můj kluk?" Zakoktala jsem se. ,,Ha-haló?" ,,Ahoj Nello jak je?" Z druhé strany se ozval pobavený hlas. ,,Dereku?! Co to? Počkat cože?! Od koho máš moje číslo ty pitomče?!" Rozkřikla jsem se do mobilu. Ještě že babička není doma. ,,To není odpověď. Jo a číslo mám od Rika." ,,A od kud ho má on?!" ,,Jak to mám vědět. Já nejsem jeho chůva." Takže holky ,,A jak se teda máš?" ,,upřímně? Mám chuť někoho zabít. A ten někdo má ohromný štěstí že jsem mimo město!" Pokračovala jsem v křičení. ,,Fajn, mám tomu člověku něco vzkázat?" Z druhé strany se ozval smích. ,,Jestli trpíš samomluvou, tak klidně. A toho kluka sis mohl odpustit. Teď nebudu mít klid." Zavrčela jsem do mobilu a típla to. ,,Uff, jeden blbec hotov." Řekla jsem si pro sebe a šla se převléct.

Oblékla jsem si jednoduché bílé šaty a na to tmavou riflovou vestičku. ,,Ahoj děvčata." Ozvalo se z kuchyně. ,,Babí!" Vykřikla jsem a seběhla dolů. ,,Ahoj Adri. Tobě to ale sluší Nellinko." Ta už se nezmění. Řekla jsem si s úsměvem a poděkovala.

K obědu jsme měli koprovku s vejcem. Babička tam vždycky přidá něco na víc a potom to chutná o hodně lépe. Nikdy nám neřekla co to je. Říkáme tomu bábino tajemství. (Trochu divný že?)

Po obědě jsem šla ven. Byla jsem domluvená s partou lidí se kterými jsem se kamarádila, že se sejdeme na hřišti.
Čekala jsem na lavičce a sledovala šumící větve. Za pár minut jsem si všimla siluet čtyř lidí. Po chvíli jsem je poznala. Erik, Mike, Tomas a Sarah.

Abych vám je zhruba popsala:
Sarah byla moje nejlepší kámoška. Znaly jsme se od malinka. Má zelené oči a červené vlasy, většinou sčesané do culíku na boku hlavy. Je stejně stará jako já. I když je kapku šílená, skvěle zpívá a je to úžasná kamarádka.

Erik je nižší postavy. Mě je asi tak po nos. Je to typický modrooký blonďáček. Je to pěkný kvítko.

Tomas je Sarah kluk. Je o půl hlavy vyšší než já a taky není žádný andílek. Má hnědé vlasy a hnědožluté oči. Výborně hraje na kytaru.

Mike je z nás nejvyšší. Má černé vlasy a hnědé oči. Je to celkem samotář, ale bývá s ním sranda.

Postavila jsem se a zamávala jim.,,Nello!" Rozběhla se za mnou Sarah. ,,Ahoj Sarah. Jak se máš?" Obejmu ji a podívám se na zbytek. ,,Ahoj, bando." Pozdrav mi vrátily a s Erikem a Tomasem jsem se též objala. ,,Jo mám se dobře. Jak tu přežíváte beze mě?" Zeptala jsem se s úsměvem. ,,Je tu nuda. Chybí nám pětka." Prohodil Tomas. ,,A jak. Zůstaneš tu na tvoje narozeniny?" Zeptala se Sarah. ,,Bohužel. Dva dny před nimi odjíždím." Řekla jsem sklesle. Podobně jsme si povídali hodně dlouho.

Prošli jsme snad celé město než se od nás Tomas, Mike a Erik oddělili. Se Sarah jsme se vrátily na hřiště a posadily se na onu lavičku. ,,A co v nové škole? Jaké byly známky?" Ptala se dál Sarah. ,,Jo fajn. Čtyři dvojky jinak samý. A ty?" Oplatila jsem jí otázku. Sarah zabodla pohled do země. ,,Žádná sláva. Čtyřka, pár dvojek a trojka." ,,Hele, neber si to tak. Jsi lepší jak minula ne? Pokud si pamatuju, měla jsi dvě čtyřky." Ano, Sarah nikdy nebyla studijní typ ale i přes to přikývla. ,,A co kamarádi? Našla sis nové přátele?" Špitla. Její hlas byl rozklepaný. ,,Ano." Odpověděla jsem stručně. ,,Máš, máš novou nej-nejlepší kamarádku?" Vykoktala. Chvíli jsem mlčela. ,,Ano." Špitla jsem. Sarah se usmála. ,,To jsem ráda." ,,A co ty. Máš nejlepší kamarádku?" Tahle debata mi přijde čím dál víc trapná. Sarah vytáhla svůj mobil a otevřela galerie. ,,Pamatuješ si na Rachel?" Zeptala se a něco hledala ve fotkách. ,,Myslíš tu modrookou brunetku? Jo pořád mi nabízela svačinu." Obě jsme se zasmály. Sarah mi ukázala fotku dvou dívek v parku. Nejspíš to byly ty dvě. ,,Jak se jmenuje, ta tvoje kamarádka?" ,,No... ony jsou dvě. Jmenují se Federika a Chloe." Taky jsem vytáhla mobil a ukázala jí fotku z poutě. ,,Já už budu muset." ,,Tak já tě doprovodím." Namítla Sarah a zvedla se.

Po cestě jsme si povídaly o různý holíččích věcech jako třeba: a co kluci, kdo se jak změnil a podobně.

Taaaak, a další část je za námi. Moc vám děkuju za podporu a komentáře. Doufám že se vám to zatím líbí. Zase omlouvám za nepravidelné vydávání kapitol. Snad to chápete. Budu ráda za každý hlas, koment a hlavně přečtení.
Ps: Sorry za typ obrázku. Ať jsem hledala jak chtěla. Tenhle byl asi nejlepší.

(Na obrázku Sarah)

-Veve