deník mého (ne)obyčejného života

kámošky

Po poslední hodině jsem se vydala do školní knihovny. Na recepci jsem knihovnici řekla že mám zájem o tu brigádu. ,,To je dobře, řekni mi tvoje jméno, abych tě mohla zapsat." Řekla jsem své jméno a ona si mě napsala do nějakého bloku. ,,Chvilku tu počkej, zavolám tvoje ,,kolegině,,. Federiko, CHloe, pojdte sem." Počkat cože? Jaké kolegině? Už se zase ztrácím. K recepci přišli dvě dívky. Jedna z nich měla na nose načervenalé brýle. Také měla dlouhé hnědé vlasy se zesvětlenými konečky. Oči měla taktéž hnědé. Byla vyšší postavy. Druhá byla o něco menší. Měla zelenohnědé oči a krátké hnědé oči. Na krku jí vysel malinký, stříbrný medailonek. ,,Tak děvčata, tohle je Nella. Bude tu s vámi pracovat." Čemuž jsem se usmála. Ta vyšší ke mně natáhla ruku jako že si jimi potřeseme. ,,Já jsem Federika. Moc mě těší. jsem moc ráda že nám pomůžeš." Potřásla jsem si s ní a podala ruku té druhé. ,,Jsem Chloe, ráda tě poznávám Nello. Věř mi, tady si to užiješ." ,,Také mě moc těší." Pak jim knihovnice řekla at mi to tu ukáží.

Cestou jsme si povídali o různých věcech. V podstatě to jsou super holky. Chloe je neuvěřitelný pohádkář zatím co Federika je chodící encyklopedie. Člověk by řekl že brigáda v knihovně bude nuda ale věřte mi že není. Jednu dobu jsme zběsile projížděli mezi knihovnami (teda já se jen vozila, mám přeci nohu v obvazu) , pak jsme si četli časopisy a komiksy. Navzájem jsme se bavili.

Po nějaké době si mě zavolala knihovnice k recepci. Měla jsem pohlídat dokud nepřijde. Všechno jsem jí odkývala a posadila se na křeslo za recepcí. Celkem jsem se nudila takže jsem vytáhla mobil se sluchátky a pustila si písničky. Najednou někdo zaklepal na stůl. S nechutí jsem zvedla hlavu a nevěřícně civěla na osobu přede mnou. V životě bych neřekla že sem přijde zrovna on. Asi jsem ho taky překvapila, protože na mě čuměl jak na přízrak.

,,A-ahoj." Vykoktala jsem. ,,Ahoj, ty tu pracujes?" ,,Tak nějak. Jsem tu s holkama na brigádě." ,,Aha." Řekl a podíval se směrem ke knihovně plné knížek o žurnalistice. ,,Hele, já si půjdu něco půjčit jo?" ,,No... nevím jestli ti to dovolím." Tomu se usmál a odešel.

Pak už přišla knihovnice a já se šla věnovat holkám. Než jsem odešla, ještě jsme si vyměnili čísla, rozloučili se a já vyšla ze školy. U východu jsem potkala Rika. Vypadal, jakoby na někoho čekal. ,,Na koho čekáš?" Zeptala jsem se s úsměvem. ,,Na nikoho, vlastně jsem na cestě domů." ,,Tak já půjdu s tebou. Vlastně, kterým směrem jdeš?" ,,Tudy." Ukázal v pravo. ,,Super máme stejnou cestu." Řekla jsem a společně jsme šli domů.

Po cestě jsme si povídali o třídě a spoustě jiných věcí. Pak jsme došli k našemu domu. Tam jsme se rozloučili a on pokračoval dál. Ach bóže, zase doma. ,,Ahoj." Křikla jsem, aby se o mně vědělo. Pak už to pokračovalo úplně obyčejně. Večeře, kreslení, sprcha a spát.

(Na obrázku Federika)