Up all night (minlix)

kapitola 1

„Minho s nimi dnes půjde." Changbinův hlas mě vytrhl z myšlenek. „Poslal zašifrovanou zprávu. Našel nákresy plánů, kde by mohlo mít Společenství sklady." Vzal ze stolu mobil a zadíval se na displej.

„Kdo všechno s ním bude?" zeptal jsem se a dával jsem si pozor, aby Changbin nepoznal změnu v mém hlasu. Cítil jsem totiž, jak se mi hlasivky třásly.

„Nejspíš klasická sestava. Jasné informace nemáme. Bangchanovi se nepodařilo nic dalšího zjistit."

Přikývl jsem. Changbin po smrti svých rodičů převzal poslání hledat centrálu upírského Společenství. Spolu s Bangchanem, dlouholetým přítelem, se snažili už několik let najít stopy, které by je dovedly k jejich cíli. Já – Felix – jsem pro ně začal pracovat asi před rokem. Nikdy jsem v existenci upírů nevěřil... než mi ale zabili sestru.

„Dobře," řekl jsem, „takže vzít od Minha papíry a zmizet..."

„Přesně tak. Buď tam ve dvě ráno. To budou už všichni ožralí a nikdo si ničeho nevšimne." Changbin si utáhl kravatu, zastrčil klíče do kapsy a s úsměvem ve tváři přijal hovor. „Ano, Chane?"

Usmál jsem se a vstal z kožené židle obrovské prosklené zasedací místnosti. Prošel jsem kolem stolu z tmavého dřeva a vyšel na dlouhou chodbu.

-

Vylezl jsem ze sprchy a oblékl jsem se do nenápadného tmavého oblečení. Vlasy jsem schoval pod černou čepicí a za opasek jsem si zastrčil zbraň. Než jsem odešel z bytu, nastavil jsem alarm a ujistil se, že jsou dveře pořádně zamčené. Upíři jsou poslední dobou pěkně vlezlí.

Rychlou chůzí jsem byl asi za půl hodiny před barem Kolotoč. Ujistil jsem se, že není příliš brzy pohledem na hodinky a vkročil jsem dovnitř. Hlasitá hudba a hustý vzduch mě obklopily jako peřina. Potlačil jsem nutkání rozkašlat se a zamířil jsem k baru. Usměvavá brunetka právě nalévala dvěma postarším chlápkům panáky zelené.

„Ještě něco, pánové?"

Když chlápci zavrtěli hlavou, otočila se ke mně. „Co to bude?" Při úsměvu si dávala pozor, aby neodhalila zuby. Pro běžného člověka nepostřehnutelné, ale pro mě jasný signál – upír.

„Jednou gin s ledem."

Přikývla a za chvíli přede mě postavila skleničku s alkoholem. Trochu jsem usrkl a nenápadně se rozhlédl. Poznal jsem pár upírů ze Společenství, ale Minho nikde. Usrkl jsem znovu. Snad brzy přijde...

„No neee. Kdopak to tu sedí tak osaměle?"

Otočil jsem se a poznal jsem Hyunjina. Hyunjin je typické prominentní dítě bohatých rodičů, se kterým se snaží být všichni zadobře. Dny tráví se štětcem v ruce a od šesti večer ho nenajdete střízlivého. Pověstný je taky pro své románky s každým, kdo se k němu přiblíží.

„Pane Hyunjine," pozdravil jsem ho doufajíc, že zase rychle zmizí. Není dobré, když mě tu uvidí příliš mnoho očí.

„Co to piješ?" zeptal se a přičichl. Následně se zašklebil. „Aleee, to je pro děti, můj milý Felixi!" Smál se, až málem spadl z barové stoličky. Při úsměvu se mu lehce nadzdvihly rty a odhalily špičáky, které normální člověk nemá. Jeho rodiče patřili ke skupině vůdců upírského Společenství.

Zabloudil jsem zrakem ke vchodu a zaregistroval jsem postavu, která právě vplula do baru. Tenhle styl chůze bych poznal pokaždé. Minho. Dech se mi rázem zrychlil. Musel jsem se ale nejprve vypořádat s Hyujinem.

„Co tu provádíš?" rozkřičela se drobná blondýnka, která se kdoví odkud zjevila vedle něj. „Pojď tančit!" Popadla ho za ruku a odtáhla někam do hlubin parketu.

Oddechl jsem si.

Zvedl jsem se a s bušícím srdcem do sebe kopl zbytek alkoholu. Z kapsy jsem vytáhl bankovku a položil ji vedle prázdné sklenky.

Vydal jsem se k Minhovi, který usedl k jednomu ze zaplněných stolů. Posadil jsem se a téměř neslyšně jsem zašeptal: „Třetí záchod za čtyři minuty."

Zaregistroval jsem, jak se Minho podíval na své hodinky a lehce přikývl.

Zvedl jsem a poodešel stranou. Vše musí být dokonale načasované a nenápadné. Po dvou minutách vlnění se na parketu jsem se pomalu odploužil k baru a objednal si panáka vodky. Po dalších dvou minutách jsem si všiml, jak Minho jde na toalety. Zaplatil jsem a vydal jsem se tam též. Stoupl jsem si do řady a číhal. Minho vyšel ze třetího záchodu a bez zájmu si umýval ruce. Pramen vlasů mu spadl do obličeje a já se musel přemáhat tvářit se neutrálně. Když Minho odešel, předběhl jsem namol opilého chlapíka a zavřel se na třetím záchodě. Sáhl jsem po uvolněné kachličce a vytáhl ze skrýše složku papírů. Zastrčil jsem štos pod bundu, když vtom jsem zaregistroval další věc. Ve skrýši bylo ještě něco. Malý papírek popsaný tužkou. Vytáhl jsem ho a s překvapením jsem poznal, že se jedná o Minhův rukopis.

2:45 Bar Premium. Přijď sám.

M

Srdce se mi rozbušilo. Spláchl jsem a vyšel ven.