Up all night (minlix)

kapitola 21

Místnost, do které jsem vstoupil byla přímo velkolepá. Nábytek byl slazený do pozdního středověkého stylu a vše působilo neskutečně luxusně a vkusně. 

Jelikož už byl večer a venku ještě ke všemu silně pršelo, vládlo v místnosti příšeří a jediným zdrojem světla byla lampa v rohu, která osvětlovala i obrovská francouzská okna, po kterých stékaly kapky deště. Líbilo se mi tam hned, jak jsem vkročil.

"Konečně někdo, kdo můj vkus ocení," ozvalo se odněkud. Trhl jsem sebou a až teď jsem si všiml muže, který byl velmi podobný starému Hwangovi i Hyunjinovi.

"Já jsem Hwang Jung," podal mi muž ruku. Přijal jsem ji. "Já Lee Felix."

"Vím," usmál se Hwang a pokynul ke koženým křeslům. "Dáte si se mnou whisky? Mám výbornou skotskou, ročník 1986, vyrobilo se jich pouze pár kusů."

"Dobře," řekl jsem a zůstal jsem stát, dokud mi Hwang nenalil a neposadil se naproti mně.

Celá atmosféra byla zvláštní. To místo bylo dokonalé, kdybych měl říct, jak podle mě vypadá můj pokoj snů, popsal bych ho doslova takto. Kapky stále narážely do obřích oken a nebýt Hwangova zvláštního pohledu, cítil bych se neskutečně příjemně.

"Tak na vás," řekl a pozvedl svoji sklenici s whisky. Připil jsem si s ním. Lepší whisky jsem nikdy v životě nepil.

"Je výborná," podotkl jsem a postavil jsem sklenici zpět na konferenční stolek.

"Jsem rád, že vám chutná," usmál se opět a pak si zhluboka oddechl. "Asi vás, pane Lee, zajímá, proč jsem vás sem přivedl. Mohu vás ihned uklidnit, že se nejedná o nic vážného."

Pokýval jsem na znamení, že rozumím.

"Byl jste nejlepší ve zkoušce. Nikoho takového jsem tu dlouhá léta neměl. Myslím, že budete dost možná tím nejlepším, kterého jsem tu kdy měl. Samozřejmě budete muset projít ještě dalším tréninkem a podobně, ale jsem si upřímně jist, že vám bude konkurovat jen málo dalších."

Nevěděl jsem, jak reagovat. Jak jsem mohl být nejlepší, když si sotva pamatuju, co se dělo?

"Pokud dovolíte, rád bych vám říkal Felixi. Do druhého kola se totiž dostal ještě jeden pan Lee." Při jeho slovech se mi rozbušilo srdce. Hwang dál pokračoval: "Také je to trošku osobnější a já bych zde rád vytvořil poněkud přátelštější atmosféru. Souhlasíte?"

"Jistě," odpověděl jsem a snažil jsem se nedát na sobě znát radost, kterou ve mně jeho slova vzbudila. Minho tu dost možná také někde je.

"Nezajímá vás, proč vás tak chválím? Máte tak vysoké ego, nebo jste naopak tak skromný?"

Vzpamatoval jsem se. "Omluvte mě, akorát jsem si chtěl dát cigaretu. Smím?"

Hwang se pohodlně položil do svého křesla a přikývl. "Samozřejmě. Líbíte se mi."

Usmál jsem a vytáhl jsem si cigaretu a zapalovač. Prsty se mi trochu klepaly. Žízeň se opět trochu  ozývala. Potáhl jsem a ihned jsem se začal cítil lépe.

"Děkuji," řekl jsem. "Proč jste si mě tedy vybral?"

"Máte něco, co ostatní ne," spustil a dopřál si další lok whisky. "Máte v sobě neskutečnou kontrolu a pokoru. Umíte se ovládat a to je to nejdůležitější. Pak, když jste ale začal pít, jste se plně odevzdal žízni. Pochopil jste úplně dokonale, co se po vás chtělo."

Fakt? Já si pamatuju jen svoje rozklepané nohy...

"Děkuji. Moc si toho vážím." Vyfoukl jsem oblak kouře a zadíval jsem se na hromádku knih vedle Hwangova křesla. Tituly jsem ihned poznal: Antikrist, Tak pravil Zarathustra a Lidské, příliš lidské. "Máte rád Nietzscheho?"

Hwangův úsměv se ještě rozšířil. "Myslím, že si budeme velice rozumět, Felixi." Naklonil se a dolil mi whisky.

-

Trošku jsem se motal. Nebo možná je trochu slabé slovo.

"To je v pořádku, Jamesi," řekl Hwang svému poskokovi, který se chystal mě odvést do mého pokoje k Wooyoungovi. Poskok - James - se zatvářil trošku znechuceně a zmizel.

"Felixi, myslím, že naše spolupráce bude velice plodná a naplňující." Hwang mě objal kolem ramen a poplácal po zádech. "Moc se těším, jak se ti povede v dalších úkolech. Jsem si jist, že mě nezklameš." 

Rozloučili jsme se a Hwang zaplul do svého pokoje. Slyšel jsem, jak se zevnitř zamknul. 

Byl jsem dezorientovaný. Nevěděl jsem, jakou chodbou se dostanu k sobě do pokoje. Zalitoval jsem, že Hwang poslal Jamese pryč. 

Pomalu jsem se rozešel první chodbou a potlačoval jsem nutkání se začít smát. Ta whisky byla tak silná, že se mi jinak rovná chodba začala kroutit.

"Pšš," uslyšel jsem těsně vedle ucha. Někdo mě chytil kolem pasu a zatáhl kamsi do nějaké temné místnosti. 

Byl jsem tak opilý, že jsem se nebránil, jen jsem se chichotal. "Proč je tu tma?" divil jsem se. Posadil jsem se někam na něco měkkého - asi postel.

"Ty ses zřídil," slyšel jsem dobře známý hlas. Kdesi něco cvaklo a v rohu se rozsvítila malá lampička. 

"Minhoo," rozzářil jsem radostí. "Pojď sem. Dej mi pusuuu."

"Kdes pil?" zeptal se mě a přisedl si ke mně. Vypadal dokonale. Vlasy mu spadaly do obličeje. Měl jen pyžamové kalhoty a jeho vypracované tělo mě přímo lákalo...

"To není důležitý. Jak to že jsi mě nechal samotnýho v tý sauně, hm? Teď mi to budeš muset splatit." Svalil jsem se na něj a přitiskl jsem svoje rty na jeho. Rukou jsem přejížděl jeho vypracované břicho.

"No fuj. Tys pil whisky." Odtáhl se a snažil se dostat z mého sevření.

"No a co?" 

"Kde máš pokoj? Musíš jít zpátky." Alkohol mi trochu ničil motoriku a tak Minhovi nedělalo problém mě ze sebe setřást a pak vytáhnout na nohy. "Rychle, za chvíli se vrátí ten, kdo tu se mnou bydlí. Musíme být opatrní, chápeš?"

"Co ti je?" Minho byl vážnější jak kdy dřív. Nechápal jsem to.

"Felixi, ten, s kým tu bydlím, je tím koho hledáme."

"Cože?" Mozek byl alkoholem přímo ochromen.

"Je to on. Vrah tvé sestry."