Up all night (minlix)

kapitola 23

Bar byl naprosto luxusní. Nečekal jsem sice nic jiného, ale i tak mě to dokonale zaskočilo. Přišel jsem sám, od Minha jsem odešel jako první, aby nikdo nepojal podezření.

"Vypadáš v tom saku přímo báječně, Felixi," zastavil mě Hwang hned u vchodu a položil  mi dlaň na záda. "Už čekáme jen na jednoho. Páni Lee jsou nějací pomalí."

Chvíli mě Hwangova slova zarazila, ale když jsem uviděl jeho úsměv od ucha k uchu, uklidnil jsem se.

"Čau, novej bejvák hodně pohoda, co?" Odněkud se vynořil Wooyoung se sklenicí čehosi. V obleku vypadal zatraceně dobře a vlasy měl snad poprvé v životě učesané.

"Jo, to teda jo," odpověděl jsem a vzal si od příchozího číšníka sklenku šampaňského. Lehce jsem smočil rty, ale ihned jsem poznal, že alkohol je to přímo prvnotřídní.

"Aaa, pan Minho!" 

Otočil jsem se a očima jsem zavadil o Hwanga, který Minha akčně poplácával po rameni a něco mu vykládal. Minhovi oblek padl tak dokonale, že jsem měl najednou chuť ho z něj strhat.

"Posloucháš mě vůbec nebo se koukáš na toho krasavce?" Wooyoung do mě dloubl, až si málem vylil obsah své skleničky.

"Prosím tě... copak vypadám jako někdo, koho zajímají muži?" ušklíbl jsem a podíval jsem se Wooyoungovi do očí, abych zdůraznil, co jsem právě řekl.

"No já nevím... ale já bych se od tohohle přemlouvat nenechal ti povím," vypadlo z Wooyounga a musel jsem se přemáhat, abych na sobě nenechal znát nejprve překvapení a později žárlivost.

"Poprosím vás o chvilinku vašeho času pánové," pronesl hlasitě Hwang a cinkl lžičkou o svoji již prázdnou sklenici. Teprve nyní jsem si všiml čtvrtého člena našeho nového týmu... vraha mé sestry... vraha... 

V duchu jsem se okřikl, abych přestal přemýšlet tímto způsobem. Chovám se jako nějaký začátečník.

"Zítra večer bude naše první akce. Nemám ve vás pochyby, ale řídím se mottem: Důvěřuj, ale prověřuj." Hwang se podíval na každého z nás a poté pokračoval: "Nebudeme tedy úplně sami, ale nemusíte se jakkoliv obávat. Nebudete o našem doprovodu během akce ani vědět. Nesnesl bych jakýkoliv rušivý element. Přichystáni budete v 22:30 u západního východu, jak naložíte se zbytkem dne je plně na vás." Hwangova slova mi připomněla, kde se vlastně nacházím a jaký je účel těch, kteří se sem dostanou... zabíjet.

"No a nyní přátelé... můžeme si připít na vaše přijetí. Doufám, že mě nezklamete." Hwang pozvedl svůj drink k přípitku. Následovali jsme ho.

-

Probral jsem se. Nejprve jsem byl dost pomatený, zapomněl jsem, že jsme se přestěhovali. Hlava mě trochu bolela, ale jinak jsem byl poměrně svěží po včerejším flámování. Prohrábl jsem si rukou vlasy a posadil jsem se na posteli. Na křesílku vedle jsem měl nedbale pohozené oblečení z večera. Natáhl jsem se ke kapse v saku a vyndal jsem krabičku oněch speciálních cigaret a zapalovač. Chuť na krev se začala najednou objevovat, ale já nechtěl ještě vycházet z pokoje. Potřeboval jsem přemýšlet. 

Část s filtrem jsem si vložil mezi ústa a zapálil jsem si. Cítil jsem se rázem volnější. Svobodnější od té skličující vůně. Zaklonil jsem hlavu a nechal oblak kouře stoupat ke stropu. Zavřel jsem oči, nedokázal jsem se na své myšlenky soustředit, narážela jedna na druhou, měl jsem v hlavě zmatek.

Z úvah mě vytrhl nenadálý zvuk. Dveře.

Do pokoje tiše vplul Minho a zamkl za sebou.

"Jak jsi věděl, že jsem se nezamknul?" zeptal jsem se ho a znovu jsem potáhl z cigarety.

"Protože netoužíš po ničem jiném než po tom, abych sem za tebou přišel a dal si s tebou ranní rozcvičku."

"Hmmm." Oklepal jsem cigaretu do popelníku na nočním stolku. Nedokázal jsem se ubránit cukání koutků. 

Minho přešel místnost, posadil se na mou půlku postele a podíval se mi do očí. "Blížíme se k cíli, zlato," zašeptal a také si vytáhl svými krásnými dlouhými prsty cigaretu z krabičky, která mi ležela v klíně. 

Nedokázal jsem mu na to nic říct. Jen jsem se díval, jak pomalu vyfukuje obláček kouře a s vážným zamyšleným výrazem sleduje cigaretu ve své ruce. Obočí se mu stáhlo a čelist rozpohybovala, když si rty přejel po špičácích.

"Když jsem byl malý, vždycky jsem obdivoval, jak se můj táta díval na mamku. Když jsme byli všichni spolu, díval jsem se mu do tváře, abych ten pohled viděl. V očích měl tak velkou lásku a oddanost osobě, kterou miloval. Toužil jsem po tom, abych se na někoho takto jednoho dne také díval..." Minho zvedl zrak a vyčkával, zda budu pokračovat. "Myslím," začal jsem opět, "že nyní jsem toho dosáhl." Potáhl jsem z cigarety a ucítil jsem, jak mě v očích začínají pálit slzy. "Jsem ale hrozně naštvaný, za jakých šílených okolností tohle všechno musí probíhat. Chci svoji sestru pomstít. Ale nechci, abych kvůli tomu přišel o tebe..." Kouř mi na chvíli zamlžil výhled na Minha a já za to byl jedině vděčný. Bál jsem se slz. "K čemu je pomsta milovaného, pokud hrozí, že kvůli ní přijde o život někdo stejně důležitý?" Jedna zbloudilá slzička už se mi začala pomalu kutálet po horké tváři. "Minho, já tě miluju. Miluju tě tak moc, jako jsem snad nikdy nikoho nemiloval. Musíš mi slíbit, že se ti nic nestane. Pokud to bude potřeba, necháš mě tam a utečeš. Slíbíš mi to?"

Minhovi oči byly prázdné. Nevídal jsem ho zaskočeného často. Nyní ale zaskočený byl. Viděl jsem, jak přemýšlí. Nesmí přemýšlet. Musí mi to slíbit.

"Řekni, že slibuješ!" Slzy jako by rázem vyschly. Potřeboval jsem, aby už něco řekl. Srdce mi v hrudníku zběsile tlouklo.

"Udělal bych pro tebe cokoliv," vypadlo z něj nakonec. Popel z jeho cigarety začal padat na zem. Díval se jen na mě. Oči stále stejně prázdné. "Cokoliv, co je v mých silách. Tohle pro tebe ale neudělám. Pokud budu muset zemřít, zemřu. Zabiju pro tebe, zemřu pro tebe. Žádný jiný slib ti ale nedám."