Up all night (minlix)

kapitola 15

Minho začal trávit o samotě víc a víc času. Jednou odpoledne, kdy jsem v poklidu popíjel heřmánkový čaj nad Nietzscheho teorií o snech, mi poklepal na rameno.
„Mám nápad." Jeho tvář byla téměř nečitelná. Proběhl mnou blesk strachu... tenhle výraz nesvědčil nic dobrého.
„O co jde?" vypadlo ze mě jen.
„Chceš se pomstít. Vím, jak na to."
Chvíli mi trvalo to, co právě řekl, zpracovat.
„Nic neříkej," zastavil mě položením ukazováku na mé rty. „Přemýšlel jsem na tím. Záleží mi na tobě, nechci, aby se ti něco stalo... ale musím ti o téhle možnosti říct."
Nejprve mi to připadalo nemožné. Nikdy by takový plán nevyšel. Nikdy...
Jak ale Minho začal rozebírat detaily, začalo mi docházet, že nějaká možnost tu přeci jen je. Začal jsem v tom všem vidět naději. Byla sice malá a probleskovala jen chvílemi jako světluška v temné noci, ale přeci jen.
Minho se soustředěným výrazem stál na mapou honosného sídla dalšího Hwangova syna. Jmenoval se Jungho. Jungho měl sice ženu a asi tři děti, taky se ale vyžíval v sestavování elitně vycvičených upírů, které měl čistě ke své ochraně a kolovaly pomluvy, že je využívá i po večerech ke svému vlastnímu potěšení. Jednalo se asi o dvacet zabijáků. Dvacet upírů a jeden z nich byl vrahem i mé sestry... mé malé roztomilé sestry.
Minhův plán spočíval v několika krocích. Nejdřív jsme se museli dostat pryč z Changbinova úkrytu. Changbin by nikdy nepovolil opustit úkryt kvůli něčemu tak strašně riskantnímu.
Jedna otázka mi ale stále vrtala hlavou.
„Proč, Minho?"
Podívá se na mě a řekne: „Řeknu ti to, až po tom, co tě v sobě ucítím."
Vzal mě za ruku a šel. Ocitli jsme se v obýváku. Minho se opřel o gauč a zkousnul si dolní ret. Přistoupil jsem k němu a ani chvíli jsem neváhal. Jak tam tak stál, vlasy mu padaly do tváře, volné tričko si pomalu přetahoval přes hlavu, a nespustil ze mě zrak, přitiskl jsem své rty na ty jeho. Jazykem jsem mu přejel přes špičáky a přitiskl jsem ho k nim tak pevně až jsem ucítil kovovou chuť krve. Jeho pohled rázem zdrsnil a duhovky nabraly rubínový odstín. Cítil jsem, jak mě k sobě prudce přitiskl. Ruce mi zaryl do zad, až to bolelo. Nic mi ale nevadilo. Cítil jsem tlak mezi nohama a chuť si Minha celého podmanit.
Najednou mi vzal ruku a umístil si ji na pásek. Nedělalo mi žádný problém spolupracovat. S kalhotami jsem se popral velmi rychle. Slyšel jsem jen, jak pásek zaduněl o zem. Stále s jazykem na jeho špičácích jsem se rozhodl vypořádat i a jeho spodním prádlem. Cítil jsem na stehně, jak tvrdne.
Odtrhnul se ode mě a s neutichajícím sebevědomím ze sebe shodil i ten poslední kus oblečení.
Byť to byla krátká chvíle odloučení, cítil jsem ihned nekonečnou touhu se ho znovu dotknout. Co víc... chtěl jsem být jeho součástí.
Naposledy se na mě podíval, pak se otočil a rukama se opřel o stranu gauče.
Neváhal jsem ani chvíli. Potřeboval jsem ho. Byl jsem jako opilý. Ne jako z alkoholu, ale z té neskutečné touhy, která mnou cloumala. Pomalu jsem začal zrychlovat. Minhovi jsem zaryl nehty hluboko do kůže na stehnech. Začal pod mými pohyby vzdychat. Já nejspíš taky... nevím to jistě, ale nejspíš ano. Viděl jsem jen, jak zatíná svaly na zádech a snaží se podmanit se mému přirážení.
Budu upřímný... netrvalo to dlouho a já ucítil, že už budu brzy na vrcholu. Slyšel jsem svůj hlas, jakoby z dálky. Křičel jsem jeho jméno. Zatmělo se mi před očima a pomalu jsem se položil na jeho záda, stále v něm.
„Miluju tě," vzdychl Minho a pak to ještě třikrát zopakoval, než se udělal i on.
Vyklouzl jsem z něj a on se ke mně otočil čelem. Objali jsme se. Cítil jsem se jako v nebi.