Pravda nemusí být negativní
Z pohledu Janka :
V 11:30 odejde poslední pacient, takže
ještě stihnu zajet domů. Osprchuji se,
protože dopoledne zase bylo práce dost
a dost a myslím, že po polední pauze to
nebude jinak. Jsem rád, že se můžu na
chvíli zastavit a v klidu si dát s Týnou
oběd. Ve chvíli, kdy dorazím do
restaurace Týna obsluhuje jednoho
zákazníka. Když mě zaznamená věnuje
mi kouzelný úsměv a rozejde se ke mně.
T : ahoj.
J : ahoj, jsem rád, že jsi souhlasila.
T : no divím se sama sobě.
Odpoví a zasměje se.
J : neposadíš se?
T : jo jasně.
Vyhrne a posadí se naproti mně.
T : tak co máš na srdci?
Neváhá a začne rozhovor. Asi je
dost nervózní. Stejně jako já.
J : správně jsi použila spojení
na srdci. Od té doby co jsme
se rozešli mi chybíš. A došlo
mi jakou blbost jsem udělal,
když jsem tě nenechal říct svůj
pohled.
Nastane dlouhá odmlka.
T : aha, no kdybych bývala mohla
něco říct, asi by jsme spolu ještě
byli. Já jsem totiž s Lukášem v té
době ještě nic neměla. Byli jsme
pouze kamarádi.
To mi vyrazilo dech.
L : to je nějaký vtip, abych se
necítil tak blbě?
