Pokračování rozhovoru
Z pohledu Týny :
Hlavou mi probíhá strašně moc
myšlenek.
T : já bych s tebou moc ráda
opět chodila.
Vykoktám ze sebe.
J : slyšela jsi ten kámen, co
mi spadl ze srdce? Ne vážně
jsem moc šťastný, že spolu
opět budeme.
Vychrlí ze sebe a je vidět, jak moc
je šťastný.
T : Janku, zadrž já jsem tu
větu ještě nedořekla!
Skočím mu do toho.
T : takže znovu já bych s
tebou moc ráda opět chodila,
ale vyskytuje se tu menší
komplikace. Nevím jestli jsi
si toho všimnul, ale já mám
přítele a nevím zdali ho chci
podvádět nebo dokonce se s
ním rozejít. Já jsem s ním
vlastně docela šťastná.
Ale tím přesvědčuji spíše sama sebe.
J : vlastně? Docela?
Zeptá se pochybovačným tónem.
T : Já jsem s ním šťastná.
Takhle je to lepší?
Položím jízlivou otázku.
J : to musíš posoudit sama
jestli to, co říkáš, tak opravdu
i cítíš.
Řekne s ledovým klidem.
T : jo nemusíš si dělat starosti!
Vyštěknu.
J : já jsem tě nechtěl naštvat.
Snaží se to vyžehlit.
T : no vidíš a přesto se ti to
povedlo?!
To už křičím.
J : já jsem..
T : prosím odejdi.
Požádám a ukážu směrem ke dveřím.
J : děláš chybu.
T : a zavři za sebou zvenku.
Dodám a odejdu do kuchyně. Kde
vyčerpaně padnu na židli. Když se
po chvíli vzpamatuji jdu pokračovat
v práci. Následné obsluhování
hostů nevnímám, protože jsem
duchem nepřítomná. Pořád se totiž
myšlenkami vracím k předešlému
rozhovoru s Jankem.
