(Ne)šťastná náhoda
Z pohledu Janka :
Za pár chvil už dorazím na parkoviště
k autu, nastartuju motor a rozjedu
se směrem k domovu. Mám totiž v
plánu si vyčistit hlavu a nejlepší způsob
je běhání, takže na sebe během pár minut
hodím nějaké vhodnější oblečení, udělám
si pití a vyrazím. Rozhodnu se, že zamířím
do nedalekého parku, to je totiž jediné
zelené místo v centru Prahy. Už z dálky
vidím, jak moc přelidněno zde je. Asi se
chce každý pokochat krásou přírody.
Vyskytuje se tu mnoho pejskařů, matek s
dětmi, mladých párů a mnoho dalších.
Proběhnu ho křížem krážem. Už už park
skoro opouštím a vydávám se na cestu zpět
domů, když si všimnu Lukáše. To je ten, se
kterým mě Týna podváděla a člověk kvůli
němuž jsme se před lety rozešli. Sice se drží
za ruku s nějakou holkou, ale toho se
nezaleknu.
J : Lukáši
Zařvu poměrně nahlas, což zaujme
ostatní návštěvníky parku a za okamžik
na mně visí nemálo párů očí vyčkávajících
na nějaké drama. Ve chvíli, kdy Lukáš
uslyší můj hlas se zvědavě otočí mým
směrem. To co uvidím mi vyrazí dech.
Tou dívkou, kterou drží za ruku je ta, se
kterou tak toužím mluvit od té doby, co
jsem si uvědomil, jakou blbost jsem
udělal, když jsem se s ní rozešel. Ano
skutečně je to Týna. Štípnu se do ruky,
abych se ujistil, že se mi to nezdá.
Bohužel to je skutečnost nejen pouze
noční můra, z nichž bych se mohl
probudit. Nemůžu v sobě najít ta správná
slova, kterými bych vyjádřil své pocity.
Musím se opravdu hodně kontrolovat,
abych po Lukášovi neskočil a nedal mu do
huby. Zasloužil by si to.
L : a.. ahoj.
Vykoktá ze sebe.
