Srdeční selhání a romantika
Z pohledu Týny :
Po asi hodině v ložnici mě zase
přepadne klasický stav, kdy lapám
po dechu. Pokaždé si musím sednout
a zhluboka dýchat. Už je to rutina,
protože už se mi to stalo po devatenácté.
Právě v té chvíli, co to ustalo se
zpoza zamknutých dveří ozve Lukáš.
L : Týno odemkneš?
T : proč bych měla?
L : já se ti chci omluvit.
Takhle je to vždy, nejdříve mi ublíží a
pak se mi omlouvá.
T : no tak pojď.
Zvednu se z postele a odemknu dveře.
Když otevřu dveře stojí za nimi Lukáš
s obrovským pugétem květin všech
druhů.
L : já se ti moc omlouvám choval
jsem se jako blbec.
T : ty ses tak pouze nechoval ty to
jsi!
L : Týno nezlob se, tohle nás nemůže
rozeštvat, vždyť nám to tak klape.
Pronese a klekne si přede mne. To mně
trochu rozněžní.
T : každý si zaslouží druhou šanci.
L : děkuju.
Vyskočí a úplně šťastný mi věnuje
pevné objetí.
T : prosím ne tak silně, celkem to
bolí.
Vysoukám ze sebe.
L : tak to se ti asi musím omluvit
podruhé.
T : napadá tě nějaký způsob?
L : no něco bych asi dokázal
vymyslet.
Řekne a odejde z ložnice. Ale během
chvilky se vrátí s mou oblíbenou
čokoládou.
T : tohle jsem nemyslela.
Sdělím a vybuchnu smíchy.
L : ty jsi asi myslela tohle.
Pošeptá mi do ucha s šibalským
úsměvem na rtech a pomalu si
začne svlékat triko.
A po chvíli už na sobě nemáme nic,
ležíme těsně u sebe, zhluboka
oddychujeme a užíváme si
přítomnosti toho druhého.
