Večerní telefonát
Z pohlede Týny :
Chvíli mě zmateně sleduje a pak se
mě zeptá.
V : Týno jsi to ty?
A sakra poznal mě.
T : ahoj Vildo, já už musím jít
obsluhovat další hosty, takže
se měj.
Vychrlím ze sebe a rychlostí blesku
zmizím do bezpečné vzdálenosti,
kterou je kuchyně, kde se zašiju. Za
chvíli mi Julča řekne, že už je čistý
vzduch, takže v klidu můžu pokračovat
v obsluhování hostů.
Z pohledu Janka :
Dnes jsem měl v práci hrozný fofr.
Pacienti se snad domluvili a chodili
jeden za druhý, abych neměl ani
chvíli klidu. Můj příchod domů
znamená velikánskou úlevu. Nemám
ani špetku energie ani chuť něco
vyvářet, tudíž si večeři objednám z
nedaleké čínské restaurace a radši
se místo toho skočím osprchovat.
Bohužel mou pohodu naruší telefon,
který začne vyzvánět na celé kolo.
Když se podívám na displej svítí na
něm jméno Vilda. Bez váhání hovor
zvednu.
J : čau Vildo co potřebuješ?
V : ahoj Janku neuvěříš koho
jsem dnes potkal?
To zase bude na dlouho.
J : netuším, ale zkrať to prosím.
Měl jsem fakt těžkej den v práci
a docela rád bych si šel lehnout.
Sdělím znuděně.
V : Kristýnu Popelkovou teda
snad se tak pořád jmenuje.
J : cože? Týnu?
V : joo Týnu, v té restauraci
kousek od centra.
J : ve Vinohradský?
V : jo přesně tam, ale myslím,
že se s tebou nechce bavit.
J : jak víš, že tam chci jít?
V : nechceš právě jsi to
přehodnotil!
J : tak čau a dobrou.
Řeknu a stisknu tlačítko, kterým
hovor ukončím. Následně už pouze
padnu do postele a celou noc spím
jako zabitý.
