Náprava veliké chyby
Z pohledu Týny :
T : vypadám, že vtipkuju?
Zeptám se podrážděně a zavrtím
se na židli, protože mě to začíná
přestávat bavit.
J : počkej, takže to je fakt
pravda?
T : je no
Chvíli mu trvá než pochopí to,
co jsem mu právě řekla.
T : sakra Janku já jsem tě v
té době tak strašně milovala,
ale ten tvůj jeden rozhovor
dokázal zničil úplně všechno
co mezi námi bylo. Víš sakra
jak dlouho jsem se z toho
vzpamatovávala?!
Vychrlím ze sebe. Už to v sobě prostě
dál nedokážu dusit.
J : začal jsem si to vyčítat
hned potom, co jsme se
rozešli.
Přizná tichým až skoro neslyšným
hlasem.
T : opravdu? Myslela jsem, že
jsi na mě byl a stále jsi naštvaný.
Přece jsem tě podváděla.
Na poslední větě si dám extra záležet,
aby byla co nejvíce jízlivá. Zaslouží
si to za to všechno, co mi způsobil.
J : copak bych se mohl zlobit
na holku jako jsi ty.
T : zkoušíš se mi zalíbit?
J : možná taky trochu, ale spíše
se snažím napravit to, co jsem
pokazil a získat holku svých snů
zpátky.
Musím se pousmát. Je totiž hezké
tohle občas slyšet a navíc od kluka,
ke kterému cítím totéž.
J : a tak bych se tě chtěl zeptat
jestli bychom mohli začít tam,
kde jsme před lety skončili.
Restaurací se rozhostí hrobové ticho.
