Náhradní oběd
Z pohledu Týny :
Směnu jsem měla dopoledne a
odpoledne mám volno, takže jsme
se s Jankem domluvili, že půjdeme
jinam. Právě jsem přijela domů,
abych se přestrojila do hezčího
oblečení, upravila můj rozteklý
make-up a udělala jsem si drdol.
Samozřejmě se mi moc nepovedl,
protože ho chci hezký, ale když si
ho udělám jen tak doma je vždycky
perfektní. Pak už musím vyrazit,
abych nepřišla pozdě. Je to kousek,
takže můžu jít pěšky.
Janek už tu je a jakmile k němu
dojdu vytáhne zpoza zad pugét
růžových růží.
J : doufám, že se ti stále
líbí.
Řekne a usměje se tak, že se mi
podlomí kolena. Na tomhle jeho
úsměvu jsem totálně závislá.
T : ano jsou krásný děkuju.
Odpovím při tom, co si k nim
přivoním. Následně je umístím do
už předem nachystané vázy na
stole. Zamířím k židli, ale než si jí
stihnu sama odsunout přiskočí
Janek a udělá to sám. Potom co
usednu, ucítím na tváři Jankův
dech. Přiblíží se k levému uchu a
pošeptá : víš, že ti to dneska moc
sluší. Můžu na tobě oči nechat.
V břiše mi poletují motýlci jako
diví.
T : nech toho, budu se
červenat.
J : i tak budeš krásná.
Popíchne mě, obejde stůl a sedne
si naproti mně. Chvíli si jen mlčky
koukáme do očí. Jen tak mimochodem
ty Jankovy jsou přenádherné.
