It's time to believe [wixie]

2. Jak na opisování podle Severuse Snapea

O týden prosycený kupami esejí, hodinami školních trestů a několika explozemi později, seděl zase v poslední lavici, která mu poskytovala zdánlivě bezpečné útočiště. Ovšem dnes byl natolik prozřetelný, že si s sebou vzal nějaké práce k opravě, aby se neunudil k smrti.

Hermiona dorazila tentokrát včas. Stejně jako minule si odložila kabát, čepici a rukavice, z brašny vytáhla několik dokumentů spolu s deskami s testy a spokojeně se rozhlédla po zaplněných lavicích. Byla ráda, že se nekonají žádné hloupé otázky a navíc kvitovala s povděkem, že si její posluchači opravdu připravili cedulky se jmény tak, jak je o to žádala. V duchu se usmála, když jí do očí trkl kontrast Snapeovy cedulky s těmi ostatními. Všichni měli na kartičkách napsané křestní jméno, jen ta jeho hlásala úhledným písmem Prof. Snape. Mohla snad očekávat něco jiného?

„Nechte si na lavici jen pero nebo tužku," požádala své studenty. „Jakmile někoho uvidím opisovat, automaticky má z testu nula bodů. A hůlky dejte na stranu lavice, abych na ně viděla," dodala ještě a levitačním kouzlem rozeslala mezi své posluchače testy.

Severus odložil hůlku po své levici, a když se před něj sneslo několik sesponkovaných papírů, ušklíbl se. Nikdy ho nenapadlo, že tuhle šaškárnu bude nucen ještě někdy podstoupit. Znechuceně si odfrkl a do příslušné kolonky vyplnil své nacionále a datum.

Co je to bezoár a k čemu se používá? Posměšně se uchechtl, když si přečetl první otázku. Několik lidí v jeho blízkosti na něj zkoumavě pohlédlo. Sekl po nich pohledem a dál se bavil triviálními otázkami. Po prvních dvaceti ho ovšem humor začal opouštět. Jak si totiž všiml, polovina testu - ta pro něj úsměvná - byla považována pravděpodobně za všeobecné opakování naprostých základů, kdežto druhá část byly otázky spjaté s počáteční přednáškou tohoto stupidního semináře.

Se svraštělým obočím hleděl na první otázku druhého oddílu. Napište stavovou rovnici ideálního plynu a vysvětlete veličiny v ní obsažené? Přimhouřil oči a pohledem sklouzl na další otázku. Jaká je hodnota standardní plynové konstanty a jakou má tato veličina jednotku? Skousl si podrážděně ret a zkusmo vyhledal třetí otázku. Jaké je matematické vyjádření Amagatova zákona? Do prkenný ohrady, co je tohle za imbecilní dotazy, prolétlo mu hlavou. Po zběžném prozkoumání ostatních položek došel k závěru, že je v pěkné kaši. Neznal odpověď ani na jednu otázku.

Nenápadně se rozhlédl kolem sebe. Většina psala, někteří z jeho kolegů nervózně okusovali konec psacích potřeb. Letmo zkontroloval i Grangerovou. Seděla za katedrou a listovala pravděpodobně svými poznámkami. Pokud si měl nějak pomoci, potřeboval použít nitrozpyt. Ovšem k tomu potřeboval hůlku, stabilní oční kontakt nebo hodně slabého jedince. To první měl na dosah ruky, ale neočekával, že by se prudké švihnutí a vyslovení příslušného zaklínadla shledalo s podporou ze strany slečny Grangerové. A pokud šlo o druhou možnost... navazování očního kontaktu šlo velmi těžko, když k němu všichni seděli zády. Vyjma Grangerové, ale tak zoufalý zase nebyl.

Zamyšleně si olízl rty. Třetí možnost byla dosti odvážná, a pokud bude neopatrný, mohla by ho jeho oběťprokouknout, ale to by nesměl být tolik let tak dobrým špehem u Voldemorta. Pečlivěji se rozhlédl, hledaje vhodného kandidáta. Našel ho ve čtvrté lavici. Byl to postarší tlouštík, až na tu dálku mohl vidět krůpěje potu, které mu vyrašily na levém spánku, jak se snažil do posledního detailu odpovědět na zadání. Tedy přesně ten typ člověka, který zná odpovědi na otázky a koncentruje se jen a jen na to, a tak je mizivá pravděpodobnost, že ucítí, když se mu někdo vkrade do hlavy.

Severus se zaměřil na mužovu plešatící blonďatou hlavu. Nenápadně svou myslí zkoumal terén. Nenarazil na žádnou překážku ani odpor. Jeho mysl se ovinula kolem té tlouštíkovy a lehce do ní pronikla. Ocitl se v obrovské změti myšlenek, ale po několika okamžicích obezřetného pátrání našel to, co hledal. Odpovědi. Spokojeně se dal do psaní.