It's time to believe [wixie]

4. Kontrast

Chlapce, který domluvil, vzápětí zaujal neobvyklý návštěvník a on na něj upřel svůj zrak. Těžce se nadechl. Nestačil už nic povědět, protože v tu chvíli se rozlehla celým přízemím dunivá rána. To těžká židle dopadla na zem, když ji Hermiona prudce odstrčila, jak se zvedala.

Severus sledoval, jak mladá žena vybíhá schody po dvou. Neohlédla se. Jedinou její prioritou bylo dostat se okamžitě ke svému dítěti. Sehnula se k němu, vzala chlapce do náruče. Pozoroval, jak ji klučina chytil pevně kolem krku. Pak mu zmizeli z dohledu.

Přemýšlel, zda by se neměl zvednout a odejít. Usoudil, že to je na místě. Grangerová vypadala poměrně rozrušeně a on nebyl z těch, kteří nepoznají, když už nejsou vítaní. Zvedl se.

„Paní Hermiona se omlouvá, pane," ozval se za ním pisklavý hlásek. Otočil se. Skřítka stojící opodál se úslužně uklonila.

„V pořádku," prohodil a oblékl si kabát.

Skřítka zaplácala ušima. „Paní Hermiona vzkazuje, pokud budete mít zájem, že můžete přijít zítra ve stejnou dobu, pane," přetlumočila Tori i druhou část vzkazu.

„Dobře," odvětil. Sbalil si věci a nechal se drobnou skřítkou doprovodit ke dveřím. Ignoroval studený vzduch, který se mu cpal za límec, jeho mysl se mnohem víc chtěla věnovat faktu, že šprtka Grangerová má děcko.

*****

Nedělní dopoledne věnoval třídění poznámek. Procházel příklady a poznatky, které si včera zapsal, a které pod dohledem Grangerové řešil. Nemohl se připravit na další douč... ne, to slovo raději vytěsnil z hlavy, nahradil ho méně ponižujícím. Nemohl se připravit na další konzultaci. Jediným a zcela prostým důvodem bylo, že neměl z čeho se připravit.

Raději si znovu prošel včerejší poznatky, aby si je důkladně roztřídil v mysli a snadněji si je tak zapamatoval. Když o tom přemýšlel podrobněji, pokud s ním Grangerová probere dnes večer další seminář, v pořadí druhý, na němž byl myšlenkami poněkud mimo, znamenalo by to, že mu na dohnání látky bude stačit už jen jeden. Možná příští týden? Nepřipouštěl si možnost, že by potřeboval pomoci i nadále. Byl přesvědčen, že jakmile bude svou pozornost věnovat těm stupidním seminářům, nebude mu jejich zvládnutí činit nejmenší problémy. Ty mu dělala jen ta pitomá procenta. Snad bude mít ještě příležitost zvrátit nepříznivý stav.

Po obědě, který, z důvodu prodloužení času stráveného bez všetečné společnosti natvrdlých studentů, snědl ve svých komnatách, se posadil se sklenkou bílého vína a rozečtenou knihou do křesla u krbu. Po několika stránkách zjistil, že nemá absolutně žádné ponětí o tom, co vlastně přečetl. Jestli tedy vůbec četl. Jeho myšlenky se nekontrolovatelně rozeběhly do jedné z luxusních čtvrtí Londýna, konkrétně do domu č. 49 v nejmenované ulici.

Nikdy by nečekal, že zrovna Grangerová bude mít pár let po škole dobrou práci, děcko a zazobaného... Moment. Teď mu došlo, že se slečna Všechno-vím-nejlíp jmenuje stále stejně. Pomyslně nad tím mávl rukou. Mohlo to znamenat cokoliv - od věrnosti dívčímu jménu i po svatbě až po rozvod s tučným vyrovnáním. To by ostatně vysvětlovalo život v přepychu. Pokrčil nad tím rameny a napomenul se cynickým úšklebkem. Ať už za tím bylo cokoliv, jemu nepříslušelo se v tom vrtat. I když nemohl popřít, že ho to alespoň částečně vytrhlo z víkendové rutiny. Přestal nad tím uvažovat, nalistoval pár stránek zpět na místo, kde se ztratil, a konečně se plně ponořil do čtení.

*****

Přesně v devět zvedl ruku, aby nechal klouby dopadnout na dřevěnou desku a dal tak obyvatelům na vědomí, že je zde. A stejně jako minulého večera mu Hermiona Grangerová otevřela dřív, než to vůbec stihl udělat.