It's time to believe [wixie]

8. A ledy tají

Severus seděl před rozpáleným krbem a hleděl do plamenů s rozporuplnými pocity. Bezděčně zvedl sklenku s říznou whiskey, ale ani poté, co v ní svlažil rty, nepřebil hořkosladkou vzpomínku na dopoledne, strávené v přítomnosti Hermiony a chlapce.

Musel uznat, že celý nedělní ospalý den byl více než čarovně podivný. Samozřejmost, s jakou si ho malý David získal, ho podvědomě děsila a nutila zařadit zpátečku - vytáhnout některou ze svých bububu zbraní a chlapce tak odehnat, ale nedokázal to. Pak tu byla Grangerová - racionálně smířená s osudem svého syna, sedící naproti němu v cukrárně. Pamatoval si, že se jejich pohledy na okamžik setkaly. Její oříškové oči ho vyvedly z rovnováhy natolik, že si v podstatě ani neuvědomoval sladkost čokoládové polevy na dortu, mísící se s trpkostí meruňkové marmelády uvnitř korpusu.

Náhle mu došlo, že se vlastně ani nestihli dohodnout na jeho poslední konzultaci. Pravděpodobně by měl počkat až na pátek, s čím Hermiona přijde. Bylo také více než možné, že přenechá tuto povinnost někomu jinému a bude chtít strávit veškerý možný čas se synem, než...

Prudce se postavil, aby odehnal tyhle myšlenky. Podíval se na hodiny. Tři hodiny unaveného nedělního odpoledne. Ne, nebude čekat do pátku. Sebral plášť a vyrazil ven.

*****

„Ach, profesore!" vydechla překvapeně, když otevřela dveře, za nimiž stál nečekaný host. Nenapadlo by ji, že ho toho dne ještě uvidí. Současně se zachvěla, jak se do ní opřel chladný venkovní vítr. Nebylo divu, měla na sobě jen obyčejné legíny, které ho už před tím tak fascinovaly, a svetřík, jehož výstřih byl tak široký, až nedbale odhaloval její levé rameno. Nemá podprsenku, prolétla mu hlavou okamžitá asociace, když nezaznamenal žádné odhalené ramínko prádla. Zklidni hormony, Severusi!

„Je čím dál chladněji, a to slibovali mírnou zimu," posteskla si a ustoupila stranou. „Pojďte dál," vyzvala ho.

„Omlouvám se, že vás tak přepadám, ale-"

„Já vím," skočila mu do řeči a vzala od něj kabát, aby ho mohla pověsit na věšák, „kvůli té mé opilecké etudě jsme v konzultacích pozadu a dopoledne se toho stalo tolik, že jsme se zapomněli dohodnout na dalším datu."

Zalesklo se mu v očích, když zmiňovala dnešní dopoledne. Měl pocit, jako když má na mysli nejen neúspěšnou návštěvu u lékouzelníka, ale i ono nečekané posezení v cukrárně.

„Ano," připustil a nechal se zavést do obývacího pokoje.

„Mohl jste poslat sovu, abyste se nemusel trmácet v té zimě až sem," usmála se vlídně. „Určitě máte spoustu jiných povinností."

Pravda, mohl jsem se nerušeně opíjet u krbu, napadlo ho. Zavrtěl hlavou. „Vlastně jsem se dal do uklízení a našel jsem tohle," vytáhl z kapsy u kalhot drobný balíček, který zvětšil do původních rozměrů. Hermiona užasle zírala na dětskou sadu pro malého lektvaristu. „Možná, že by David-" už po druhé toho odpoledne byl přerušen, tentokrát dotyčným chlapcem.

„Jé, Sevjus!" zahalekal chlapec z patra a rozeběhl se ke schodům.

„Pomalu, Davide!" napomenula ho Hermiona a udělala několik rychlých kroků ke schodišti. To už ale chlapec zdolal poslední schod a hrnul se k muži. Jeho matka byla náhle zapomenuta.

„Jů, co to máš?" sápal se chlapec po krabici.

„Lektvaristickou sadu," mrkl na něj Severus, „můžeš si vyzkoušet nějaké lektvary, které sám dělám," vysvětloval chlapci a podal mu velkou krabici.