It's time to believe [wixie]

6. In vino veritas

Čtvrtek i pátek mu utekly, ani nevěděl jak, a on opět usedal do poslední lavice, tentokrát s vírou, že test alespoň částečně zvládne sám. Zneklidnilo ho, když Grangerová nedorazila včas. Mohl se jen domýšlet, že ji zdržela práce nebo měl její syn opět další záhadnou nehodu. Hypnotizoval nástěnné hodiny nad tabulí, připraven, kdyby tu stále nebyla, přesně ve čtvrt odejít a zjistit, zda jsou ona i chlapec v pořádku.

Už se ve svých myšlenkách ani nepodivoval nad faktem, že má potřebu se ujišťovat o jejich zdraví. Ve čtvrtek večer, kdy prázdným pohledem hleděl na potem zbrocené studentíky drhnoucí připečené kotlíky, zatímco se mu v myšlenkách procházela slečna Grangerová v legínách a tílku, byl rozmrzelý, když se mu ji nepodařilo vytěsnit z hlavy. V pátek dopoledne mu vyvstávala představa na ni a její mateřské objímání syna, která ho poněkud zaskočila a pak se mu v ten samý den v podvečer při přípravě věcí na kurz vetřela do podvědomí myšlenka, co bude mít dnes Hermiona na sobě a on definitivně rezignoval a jen doufal, že se po těch otravných kurzech vrátí jeho život do zaběhlého stereotypu.

Vešla přesně ve chvíli, kdy se on chtěl sbalit a odejít. Trochu ho to uklidnilo. Nezahlédl v její tváři známky nějakého rozrušení nebo pláče. Pravděpodobně nešlo o Davida, ale nějaký problém v práci. Zběžně se omluvila za zpoždění a už před ním přistála dnešní písemka. S údivem zjistil, že má nervozitou zpocené dlaně. V duchu nad sebou zavrtěl hlavou. Měl pocit, že takhle nervózní byl naposledy jako nový student s moudrým kloboukem na hlavě, jenže teď šlo o víc. Kdyby ten zatracený certifikát nezískal, pravděpodobně by přišel o práci, a to si nemohl dovolit. Netušil, zda by mu Minerva vyšla vstříc natolik, že by mu dala dalších deset týdnů k dobru na zopakování celého certifikačního procesu.

Zahnal pro tuto chvíli nepříjemné myšlenky stranou a nenápadně si otřel vlhké dlaně o kalhoty. S hlubokým nádechem si přečetl první otázku. A dal se do psaní.

Hermiona tentokrát nedokázala svou pozornost rozdělit rovnoměrně, takže jí zrak spočinul na píšícím Snapeovi mnohem častěji, než by pravděpodobně měl. Byla ráda, že nevypadá bezradně a vcelku bez větších pauz na přemýšlení vypisuje odpovědi, zdálo se, že otázky mu sedly, ačkoliv je sestavovala tak, aby byly rovnoměrně z celého učiva minulé hodiny. Zhruba deset minut před vypršením času se psaním ustal. Zběžně zkontroloval své odpovědi a odložil pero.

Delší dobu na sobě cítil její pohled. Chtěla ho znervóznit? Nedal na sobě nic znát, a když konečně zvedl hlavu, setkal se s jejím pohledem. Vypadala, jako by ji přistihl při činu. Neznatelně kývl. Hermiona mu oplatila sotva na setinu sekundy pozvednutím koutků úst. Zanedlouho si i přes mírné protesty těch, kteří nestihli vše vyplnit, přivolala práce zpátky k sobě. A přišel čas na trochu nudné teorie.

Po hodině trpělivě čekal, dokud se Grangerová nesbalí a nevraživým pohledem zaháněl všechny muže, které by snad napadlo zvát ji na skleničku. Přišlo mu nemyslitelné jen tak odejít, skoro by se dalo říct, že si na její doprovázení před budovu zvykl.

Konečně zacvakla přezku na kabele a přehodila si ji přes rameno. S klíči v ruce se rozhlédla po místnosti, zda tam někdo něco nezapomněl. Zhasla světlo a vyšli na chodbu.

„Doufám, že je vše v pořádku," promluvil první. „Vaše zpoždění..." naznačil, kam směřuje.

Povzdychla si. Čekal, že ho odbude, ale kupodivu se tak nestalo. „Ale ano, jen jsem se už nestačila stavit doma a uložit Davida. Šla jsem v podstatě rovnou z práce, nějaký inteligent na našem oddělení spustil bezpečnostní poplach. Samozřejmě omylem. Byla jsem na patře už poslední, takže si můžete domyslet, kdo musel v rychlosti obstarávat zrušení poplachu a papírování."