The 6th missing child

Vlna a dítě

Jakmile se zamnou zavřely dveře strhla mě vlna. Vlna malých dětí, ve věku kolem šesti až osmi let, které se snažili dostat před pódium.

Když už jsem zahodila veškeré naděje že se dostanu zpět na pevnou zem, někdo mě chytil za paži a trhl mnou.

Chvíli jsem sbírala rovnováhu. Z košile jsem si smetla neexistující prach -pro efekt- a vděčně jsem vzhlédla k mému zachránci... nebo spíše zachránkyni.

Stála přede mnou nějaká žena, vypadala dost unaveně a v rukou držela malé dítě, mohli mu být tak tři.

Usmála se na mě a rty naznačila ,nemáš zač'.

,,Děkuji,'' řekla jsem i přesto že mě nemohla slyšet. Pak jsem se otočila a chystala se jít na své obvyklé místo, čekat než se někdo optá po fotce. Jop, chodila jsem tam a fotila lidi, a oni mi za to platili. Nebylo z toho moc peněz, ale zaprvé mě to bavilo, a zadruhé jsem si tím dokázala vydělat. Prostě jsem to brala jako práci.

Když jsem udělala první krok někdo mě opět chytil, ale tentokrát za předloktí. Otočila jsem se.

Byla tam ta žena s dítětem, tvářila se že se každou chvílí rozbrečí a když mě pustila, napřáhla ke mě ruce s dítětem.

Nechápavě jsem se na ni podívala.

,,Prosím, vypadáš celkem mile, pohlídáš ji? Prosím?'' popotáhla.

,,Ale- ale- ale vždyť-'' ustoupila jsem o kousek. Nesnášela jsem děti. Já vím že je divné že nesnáším děti ale pracuji v podniku plném dětí, ale to bylo jiné! Nikdy jsem s dítětem nebyla déle než pár minut a ta žena, kterou jsem mimochodem ani neznala, mi tu právě řekla ať jí pohlídám dítě.

,,Prosím, já... jenom na jedno odpoledne, prosím, zaplatím ti-'' zadrhla se jako by chtěla říct na konci věty mé jméno.

,,Livia...'' šeptla jsem.

,,Ano, Livia, ano, já ti zaplatím, když ji na jedno odpoledne pohlídáš,'' usmála se široce.

,,Ale to nejde, vždyť... klidně bych mohla být sériový vrah a mohla bych to klidně jít zabít na záchody, chápete?'' vážně jsem tu holčičku nazvala 'to'?

Chvíli se na mě zkoumavě dívala jako by si mě ověřovala. ,,Nemyslím si, že bys byla sériový vrah, nevypadáš ani jako někdo kdo by dokázal praštit člověka, natož abys zabila.''

,,No a právě! Přesně takový lidé bývají vrahy ne?'' opět jsem udělala krok zpět, protože ke mě ta holčička natáhla ručičky.

,,Prosím tě,'' řekla pohrdavě, aby naznačila, že z toho se už nevymotám.

Udělala jsem další krok vzad.

,,Jmenuje se Sam,'' pronesla a vrazila mi dítě do rukou. ,,Dostaneš sto dolarů... hned jak se vrátím, což bude večer.''

Pak se otočila a odešla.

Zírala jsem za ní s otevřenou pusou. Sto dolarů za to že pohlídám nějakého malého spratka? To klidně!

Podívala jsem se na Sam, která prstem dloubala do čočky mého fotoaparátu. ,,No Sam, alespoň jedna pozitivní věc na tom všem je... Dostanu za to víc peněz než za focení.''

Tak druhá část! :D Takže...no... co si o tom myslíte? :) Nevím, nikdy jsem nezkusila napsat něco co bych dopsala až do konce, takže... :D