The 6th missing child

Úleva

Nevěřila jsem vlastním očím. Od včerejšího večera jsem si na ni skoro ani nevzpomněla.

A teď tu stojí. V těch květovaných šatičkách se sponkou ve vlasech a nevinným výrazem. Rozhlížela se kolem sebe až si mě všimla, ale i tak se tvářila stejně kamenně a nevinně.

Měla jsem sto chutí ji obejmout, ale ovládla jsem se. Zastavila jsem před ní, usmála se a podívala se na její opět strhaně vypadající matku.

,,Zdravím,'' usmála se na mě.

,,Dobrý,'' odpověděla jsem.

,,Slyšela jsem že jsi se po nás sháněla,'' usmála se a položila dlaně na Samina ramena.

,,Co že?'' pozorně jsem se napřímila jako bych zavětřila nějakou lovnou zvěř.

,,Známá se zmínila, že prý tu včera viděla sedět tu holku co mi hlídala Sam, tak jsem si odvodila že asi myslela tebe.''

,,Takže už tu nesmím ani sedět, aniž by si někdo myslel že se po vás sháním?'' zasmála jsem se.

Jen se usmála. ,,Asi jsme ale přišli nevhod,'' poznamenala a dívala se někam za mě.

Poohlédla jsem se. Mike se na mě pobaveně díval a vypadal že každou chvíli usne.

,,Uh, ale ne, vůbec!'' otočila jsem se zpět.

,,Tak mi se jdeme se Sam najíst, když tak si nás najdi,'' prohodila a už už vedla Sam pryč.

Kývla jsem a čekala dokud neodejdou, pak jsem se vrátila k Mikeovi.

,,Kdo to byl?'' pozorně se na mě díval.

,,Kamarádka s její matkou,'' vážně jsem právě malé dítě nazvala svou kamarádkou?

,,Aha,'' pokrčil rameny. Bylo očividné že se vážně bavil, i když vypadal unaveně.

,,Zpět k věci, ano?'' řekla jsem vážně.

,,Řekl jsem ti všechno, co ještě chceš vědět?'' zvážněl také.

,,Víš... Hm, víš něco o těch pohřešovaných dětech?'' zeptala jsem se.

,,O těch pěti? Ne,'' uhnul pohledem.

Něco tajil. Určitě. Doteď mi pohledem neuhnul, ale najednou se tvářil tak zvláštně, jako by něco věděl, ale myslel si že mu to neuvěřím. ,,Jsi si jistý?''

Zhluboka se nadechl, ale nepodíval se na mě. ,,Mám určitou-'' zamyšleně se zadrhl. ,,Teorii''

,,Jakou?'' zeptala jsem se hned.

,,Chci říct, četla jsi ty výstřižky, ne? Tak, tam přece bylo, že těm robotům z očí a pusy vytékala krev, a že divně smrděly, ne?''

,,No a?'' nechápala jsem. Věřte mi nebo ne, ale obyčejně jsem byla celkem chytrá... vím, zní to egoisticky, ale rozhodně jsem nebyla zas tak blbá abych všemu nerozuměla.

,,Myslím si, že to spolu nějak souvisí, ty zmizelé děti a krev vytékající z robotů,'' řekl zamyšleně.

To mě nenapadlo. ,,Takže si myslíš,'' nahnula jsem se k němu. ,,Že někdo ty děti zabil, a že jejich těla nacpal do těch kostýmu-''

,,A že jak je tam násilím cpal, tak je to rozdrtilo protože v těch kostýmech jsou kovové kostry, ano,'' skočil mi do řeči.

,,To mě nenapadlo,'' přiznala jsem. ,,Ale asi to dává smysl.''

,,Takže...?''

,,Věřím všemu co jsi mi řekl,'' usmála jsem se.

Chvíli se tvářil jako by mi nevěřil že mu to věřím, ale pak se také usmál. Postavil se a asi se chystal říct ,ahoj' nebo tak něco, ale zarazil se. ,,Livie, proč jsi předtím řekla, že jsi ten poslední kdo by mi neměl věřit?''

Zaskočil mě. ,,No,'' váhala jsem jestli mu mám o tom snu říct, ale byl to přece jen sen a Sam byla v pořádku, takže to nemuselo nic znamenat... jedině tak mou šílenou představivost. ,,Nic.''

,,Vážně?''

Kývla jsem.

,,Dobrá,'' řekl nakonec a napřímil se. ,,Tak já se jdu domů prospat, zatím.''

,,Jo, jasně, ahoj,'' usmála jsem se ještě.

Pak jsem ještě chvíli seděla a přemýšlela nad naším rozhovorem, ale teď jsem neměla pocit ,hlubšího významu' ve všem co řekl, tak jsem se zvedla a šla jsem najít Sam.

Sedmá část! :D Porušila jsem přísahu o slově komplex... :/ Jinak po včerejšku zase normálně dlouhá část, 600 slov na písmeno přesně :) Něco jsem chtěla dodat, ale nemůžu si za boha vzpomenout -_- Možná něco o čase? Já fakt nevím, nebudu to raději protahovat :D