The 6th missing child

On není prázdný?

Myslím, že nebýt té bolesti na tváři, asi bych se nevzbudila, dokonce mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila proč mě tak bolí hlava a tvář.

Zvedla jsem se z postele a v koupelně se na sebe podívala do zrcadla. Vypadala jsem strašně, hůř než obvykle.

Neměla jsem absolutně na nic náladu. Vlastně jsem měla pocit, jako by se ze mě vytratili všechny emoce a další takové blbosti. Neměla jsem náladu ani na to, abych hledala v paměti slova.

Na chvíli jsem přemýšlela, jestli si přes tvář nemám nalepit nějakou obrovskou náplast, ale to jsem pak zavrhla.

Přišla jsem do kuchyně a dříve, než se na mě stihla mamka otočit, schovala jsem se za noviny. Předstírala jsem že čtu a přitom poslouchala výčitky a otázky:

,Proč jsi včera zase odešla z domu a nic neřekla?'

,Proč jsi nebyla doma do desíti?'

,Kdo jsou ti tvoji kamarádíčci?!'

,Dívej se na mě když s tebou mluvím!'

Vztekle mi strhla noviny ke stolu tak, že se roztrhly.

Otočila jsem se k ní bokem. Vážně jsem jí nechtěla vysvětlovat co se mi stalo, protože by mi stejně nevěřila a akorát by mi zakázala chodit do pizzerie. Musela bych si vymyslet další hloupou lež, jako tu o kamarádech.

,,Co zase blbneš Livie?!'' popošla. Z místa, kde teď stála, měla perfektní výhled na celý můj obličej, takže když si všimla té rýhy na tváři, zhrozila se.

,,Co to je?'' odstoupila jako bych byla smrtelná nemoc.

,,Nic,'' pohledem jsem do země vyřezávala otvor.

,,Co. To. Je?'' ten hlas, jako když mluví k někomu, kdo nic nechápe, ten hlas jsem nesnášela.

,,Praštila mě větev,'' pronesla jsem pevně a podívala se jí do očí, aby si uvědomila, že nelžu.

,,Sama tě praštila?'' zeptala se triumfálně. Asi si myslela, že mě nachytala a teď to budu muset vyklopit po pravdě.

,,Ne, když jsem se vracela domů, tak v parku byla nějaká parta chuligánů. Počkali si až půjdu kolem nejbližšího stromu, přitáhli k sobě nejtenčí větev, a když jsem šla, prásk! Rovnou mě do obličeje,'' odpověděla jsem naprosto klidně.

Mamka mě skenovala pohledem. ,,Dobře...''

Celý zbytek rána jsem seděla v kuchyni a snažila se přemýšlet. Hlavně a nejvíce jsem přemýšlela nad tím, jestli k Freddymu jít, nebo ne.

Potřebovala jsem Mika. Musela jsem se ho zeptat na toho zlatého Freddyho. Měla jsem tušení, že o tom něco ví.

Ale zároveň jsem měla strach. Nechtěla jsem se tam vracet. Vždyť jsem včera mohla klidně chcípnout!!

Ale žiješ, nevím jestli máš tolik štěstí, ale rozhodně nemáš důvod nechodit tam.

Nevím, čí hlas se mi to právě ozýval v hlavě, ale rozhodně nezněl jako ten obvyklý chytrácký.

Rozhodla jsem se, že tam zajdu až večer.

Celý zbytek dne jsem si jen urovnávala myšlenky.

Ode dny, kdy jsem potkala Sam, se to všechno začalo tak zvláštně měnit. Začala jsem se bavit s malým dítětem a dospělým chlapem. Někdo se mě pokusil zabít. Zjistila jsem, že v kostýmech robotů jsou pravděpodobně uzavřená těla malých mrtvých dětí. Prostě spousta divných událostí.

Něco na tom všem bylo špatně. Něco co bych měla vědět, ale ještě mi to nikdo neřekl.

V jedenáct hodin večer jsem se vydala z domu. Mamku jsem donutila aby šla spát už v devět, že se nemá bát, že nikam nepůjdu.

Před pizzerií jsem se objevila deset minut před půlnocí. Stála jsem venku a čekala.

Kráčel si to ke mně, jako by šel na popravu. Vypadal, že celý den nespal a neměl absolutně na nic náladu.

,,Ahoj,'' prohodila jsem.

,,Hm,'' zastavil se vedle mě a hlavou se opřel o chladnout tabulku skla zasazenou do rámu dveří.

,,Nespal jsi?'' naklonila jsem hlavu ke straně a prohlížela si ho.

,,Ne,'' otočil ke mně hlavu. Ne že by se odlepil od té tabulky skla.

,,Proč?''

,,To je fuk,'' zatvářil se kysele. ,,Co to je?''

Neřekl co, ale bylo mi jasné že myslí tu ránu na tváři.

,,O tom jsem chtěla mluvit,'' počkala jsem dokud nenaznačil abych pokračovala. ,,Neviděl jsi tu někdy nějakého žlutého Freddyho? Prostě Freddyho, ale ve žluté barvě.''

Narovnal se a odlepil hlavu od skla. ,,Ten bastard není prázdnej?''

Devátá část!! :D Já vím, dneska už správně měla být jedenáctá, ale nějak jsem neměla čas, náladu ani nápady no :/ Tak mě nekamenujte jestli zítra taky nebude část :D A doufám že mě budete milovat za to nenapínavé ukončení :D Nicméně, chtěla bych propagovat jednu skvělou osobu @__leb__ (nejdeš mi označit :D :( ) , která taky píše příběh, takže povinně se tam koukněte a přečtěte si to! :)