Celou cestu jsem myslela na ten sen. Na ty lidi, co mi řekli, že jsem tomu mohla zabránit.
Čemu jsem mohla zabránit? Tomu, že Sam umřela? Nechápala jsem to.
Kdo byl ten vrah? Byl to ten, co zabil ty děti? Určitě jo... Ale jaký měl důvod?
Zastavila jsem se před pizzerií a zamračila se.
Bylo mi mizerně, vejít dovnitř znamenalo, že jestli tam Sam nebude, něco se jí stalo. Nebo taky to, že prostě dneska nepřišla.
Hluboce jsem se nadechla a vešla jsem.
Prázdno. To bylo to slovo vystihující celou pizzerii.
Zamyšleně jsem popocházela ke stolu abych si sedla a čekala, když do mě někdo silou vrazil.
Poklonila bych se sama sobě, že mě někdo shodil na zem, ale to bych se tam nesměla tak válet.
Vzhlédla jsem a stál tam.... chlap v uniformě... nočního hlídače?
Takové funkce ještě existují? Vážně se tímhle ještě někdo živí? Tak jsem se dneska dozvěděla něco nového.
Ostražitě si mě prohlížel, pak se zatvářil jako by uznal, že nejsem nic, co by mu mohlo ublížit a natáhl ke mě ruku.
,,Omlouvám se,'' prohodila jsem když jsem se zvedala.
Ohlédl se za sebe. To snad čekal že ho někdo přijde zabít?! ,,Dávej si na ně pozor,'' ukázal k pódiu. ,,A hlavně na něj,'' dodal a ukázal k Pirátské zátoce.
,,Prosím?'' naklonila jsem hlavu ke straně.
Ještě jednou se ohlédl a odešel.
,,Co to... bylo?'' zašeptala jsem a sedla si na nejbližší židli.
Přemýšlela jsem nad jeho slovy, nad snem a nad Sam. Vážně díky kámo, opravdu nemám na práci nic jiného než hledat vysvětlení na zvláštní věci.
V pizzerii jsem byla celí den, lidé přicházeli a zase odcházeli, ale Sam a její matka nikde. Prostě... nepřišli.
Vážně jsem začala být zoufalá. Hlavou se mi honily otázky na které jsem neznala odpověď.
Stalo se Sam něco?
Proč nepřišla?
A podobné. Ale nejdéle jsem hledala odpověď na jinou otázku.
Sakra Sam, cos mi to udělala?! Nikdy bych se nestarala o dítě které není moje, a teď tu šílím z toho, že nevím kde jsi.
Na to prostě nebyla odpověď.
Bylo mi ještě hůř než předtím.
Vyšla jsem až ve chvíli, kdy na mě uklízečka pokřikovala: ,,Vypadni ty nevděčná spratek! Ty ďábel! Proč ty chodit sem když ty nemít dítě ani sama nebýt ty dítě?! Vypadni odsud!'' ...Asi nějaká Mexičanka nebo Španělka.
Když jsem procházela dveřmi, zase do mě někdo vrazil a zase - překvapivě - to byl ten chlap, nebo kluk, co já vím kolik mu bylo let abych ho řadila do svých kopiček oslovení?!
,,Že tě to baví, pořád se mi plést pod noty,'' ušklíbl se a zase mi podával ruku.
,,Nebaví, ale co nadělám?'' pousmála jsem se.
,,Dívej se na cestu, to by ti třeba pomohlo,'' usmál se a chtěl kolem mě projít.
,,Počkat,'' chytila jsem ho za rameno.
Proč jsem to do pekla dělala?! Nikdy jsem na sebe neupozorňovala, natož před osobami opačného pohlaví, ale teď?! K nim mám asi stejný odpor jako k malým dětem. Ale najednou jsem si prostě nedala říct a pletla jsem se všem do cesty a bavila se s osobami o které bych si ani neopřela kolo.... kdybych nějaké měla.
,,Ano?'' otočil se na mě.
,,Co jsi- jste zač?'' proč jsem se ptala? ,,Myslím, jak se jmenuješ?'' a proč jsem se ptala i na tohle? Proboha, zabijte mě někdo.
Chvíli se na mě díval jako by zvažoval jestli mi to má říct.
,,Mike,'' řekl nakonec a podíval se na hodinky.
,,Já jsem Livia,'' proč jsem mu to říkala?!
,,No, Livie, už budu muset jít... do práce,'' řekl nakonec vyhýbavě a zachmuřeně se podíval do vnitřku komplexu.
,,Jo... já bych měla jít domů,'' proč jsem mu to říkala? Očividně mu to bylo úplně jedno.
,,Těšilo mě,'' řekl nakonec a vešel.
,,Jo, mě taky...'' zašeptala jsem si pro sebe a vydala se domů.
A tak, po spoustě dlouhých hodin, mi Sam z hlavy dostal úplně cizí chlap.
Asi bych si měla zajít k doktorovi a nechat se důkladně vyléčit, protože není možné abych si během dvou dní oblíbila cizí malé dítě a cizího dospělého chlapa.
Něco semnou bylo špatně.
Pátá část! :O :D Teda, na to že jsem nevěděla co napsat jsem se docela překonala :D 675 slov, to není zas tak málo... :D Jinak tady veřejně prohlašuji, že v každé části od teď, použiji slovo 'komplex', nevím proč, prostě jen tak :D Nicméně, co si myslíte o tom ,chlapovi', o Mikeovi(vážně jsem si googlila jak se to skloňuje?)? :D
ČTEŠ
The 6th missing child
Fiksi PenggemarAhoj, jmenuji se Livia a pracuji jako... no... to se brzy dozvíte. Nevím jak shrnout svůj život do pár řádek, aniž bych vám toho řekla víc než je třeba, ale pokusím se. Takže jmenuji se Livia - jako od Olivia, ale mamce to asi přišlo moc neoriginál...