The 6th missing child

Vrah?

Stručně řečeno se mi zdálo o Sam, o těch záchodech a... to vlastně nejde popsat stručně!

Byla jsem před pizzerií. Všude bylo ticho, zvláštním způsobem šero a foukal vítr. Nikde nikdo nebyl.

Rozhlédla jsem se a šla jsem pomalu ke dveřím. Upřímně mě to du děsilo.

Když jsem vešla nebylo tam hlučno ani živo jako vždy. Prostě všichni stáli a dívali se na pódium, jako by zmrzli.

A pak, když zamnou klaply dveře, všichni se na mě otočili. Ne celým tělem, jenom otočili hlavy a dívali se na mě nicneříkajícím výrazem.

Pomalu jsem popošla dopředu a chystala se jít ke svému obvyklému místu. Ustupovali mi z cesty.

Zastavila mě Samina matka. Vyčítavě se na mě dívala a vypadal jakoby před chvílí brečela. ,,Je to tvoje vinna.'' řekla prostě a ustoupila.

Šla jsem dál až jsem si všimla, že od mého místa se táhne po zemi nějaká červená čára. Vypadala jako kečup, jenom to bylo zaschlé a tmavé. Ohlédla jsem se po ostatních a vydala se podél té čáry.

Ano, já si plně uvědomuji, že normální lidé by odtamtud prostě utekli, ale já chtěla vědět co to je... a kam to vede.

,,Mohla jsi tomu zabránit,'' zašeptali sborově. ,,Teď už je pozdě.''

,,Čemu jsem mohla zabránit?'' zeptala jsem se tiše, ale nikdo neodpověděl.

Ta čára vedla chodbou k záchodům. Tam jsem se zarazila. Vážně to chci vidět? zeptala jsem se sama sebe v hlavě. Ne, já to musím vidět.

Otevřela jsem dveře. Nikdy jsem nepočítala s tím že mě něco hrůzou srazí na kolena.

,,Sam...?'' natáhla jsem k ní ode dveří ruku.

Byla mrtvá. Stoprocentně. Vždyť ležela v kaluži kečupu! ...teda krve!

,,Nemůžeš.'' řekl někdo.

Rozhlédla jsem se. V rohu někdo stál. Ten někdo byl v kostýmu jednoho z robotů, ale neměl hlavu. Teda, jako měl hlavu, ale ne tu od kostýmu, měl svojí vlastní.

,,Cos jí to udělal?!'' zašeptala jsem trhavě. Vážně mě Sam dokázala rozbrečet?

,,Nemůžeš.'' řekl znova.

,,Co nemůžu?!''

,,Nemůžeš.'' zopakoval důrazně.

,,Co?! Co do pekla nemůžu?!'' rychle jsem se postavila.

Ticho.

,,Tak hele, ty prevíte, ať jsi kdo jsi, co si o sobě sakra myslíš?! Že si sem jen tak nakráčíš, rozliješ tu keč- krev po podlaze, odtáhneš jediný malý dítě co jsem kdy měla ráda na záchody a tam ho zabiješ, a pak mi tu budeš ignorantsky opakovat ,Nemůžeš! Nemůžeš! Nemůžeš!' jak kdybys byl rozbitej gramofon?!'' zakřičela jsem a ukázala na něj prstem. Myslím, že se mi nikdy nestalo, abych se takhle naštvala, a nikdy v životě jsem nepoužila nahlas slovo ,prevít'.

Neviděla jsem to, ale nějak jsem vycítila jako by se ta osoba ušklíbla. Pak se napřáhla a-

Vzbudila jsem se úplně zpocená na zemi vedle postele. Roztřeseně jsem se postavila a šla jsem do koupelny.

Proboha! Zhrozila jsem se když jsem se viděla v zrcadle.

Nakonec jsem se oblékla a vypadla jsem z domu ještě za svítání.

Musela jsem tam jít, i když jsem nechtěla. Potřebovala jsem se ujistit, že je Sam v pořádku.

Čtvrtá část! :) Asi kratší co? Původně jsem ten sen nechtěla ani popisovat, ale to bych zase neměla co jiného napsat. Nicméně, už to není tak milé jako na začátku, že? :D