Kdo z nás dojde na konečnou...

19. Koště aneb slíbila jsi to

„Blaisi, musíš vstávat." ozvala se Pansy, jež přitáhl Draco aby z postele vyhnala čokozmijozela.

Od Zrzčiny ztráty paměti uběhl už téměř týden a Blaise nevytáhl paty z pokoje. Sice ani Draco nebyl nadšený, že se jejich zrzka producíruje zase vedle toho zjizvence, ale Potter k ní nikoho nepustil. Vážně jí nazval jejich zrzkou?

„Blaisi. Zvedni ten svůj zasraný zadek, než ho prokleju až do pekla." Zaječela zmijozelská královna vztekle. „Takhle už to nejde. Musíš ven. Na sluníčko," prohlásila už trochu vyklidněně.

„Pansy, přestaň se snažit. Já nikam nejdu." řekl a přes hlavu si dal polštář.

Když Ginny ztratila paměť, zlomila mu srdce. První den nejedl ani nepil. Druhý den do něj Draco skoro násilím narval nějaké ovoce a dva litry vody. Další dny to nebylo o nic lepší.

„Musíš už vylézt z toho svého kutlochu. Blaisi." Zkusila to znova Pans.

Dracovi ale ruply nervy. „Wingardium leviosa" pronesl a zvednul Blaise do vzduchu.

Theo stál pod schody a klepal o nohou o zem. Vážně ho to nebaví. Má hlad je nevyspalý, protože Blaise, a ještě se včera pohádal s Daphné o úplně kravině. A to jen proto že milost paní není schopná přiznat, že nemá pravdu.

Uslyšel kroky na schodech. „To je dost." Pronesl a pozoroval zmítajícího se Blaise v pyžamu. Povytáhl obočí. „To jste to nemohli udělat hned? Čekám tu už patnáct minut." Ohradil se a málem protočil oči.

„Ty máš dneska náladu Theodore." Pronesl Draco a přeměřil si ho pohledem. Takový Theo nikdy nebyl a nebýval.

„Nelez mi do hlavy Draco!" vyštěkl ale pozdě. Draco už dostal to co chtěl. Potěšeně je ušklíbnul, takže měl pravdu, správcem jeho špatné nálady byla Daphné. Jeho blonďatá kamarádka Daphné.

***

„Já pořád nemůžu uvěřit tomu, že vy dva jste se rozešli a ty spíš s M" zarazila se Ginny, když si uvědomila, co vypustila z pusy.

„S kým?" dožadoval se odpovědi Ron. „S medvídkem v posteli. S plyšákem, kdybys to nepochopil." Zachránila to Ginny.

„Aha. Už jsem se lekl, že spíš opravdu s Malfoyem. Jo a chtěl jsem se to omluvit za to, že jsem tě osočil z toho, že spíš s tím smrtijedem. To je naprosto ujetý. Ty a Malfoy, " žvatlal Ronald s plnou pusou jídla.

Hermiona se strojeně zasmála a řekla: „Jo to je naprosto ujetý." Ronald si toho sice nevšimnul a Harry trochu podezřívavě stáhnul obočí k sobě.

„Hele, Zabini konečně přišel na snídani." Ozvala se Ginny a sledovala, jak Draco vešel do velké síně a spolu táhnuli Blaise v pyžamu.

Hermiona se zasmála, a to Harryho ještě víc donutilo Hermionu podezírat ze souložení s Malfoyem. Ne teda úplně to že se zasmála tomu, jak táhnul Zabiniho, ale spíš to, že se na ní Malfoy potutelně ušklíbnul.

Že by měl Ron pravdu?

„Harry? Můžeme si promluvit?" zeptala se Hermiona po tom co uviděla, jak je Blaise zřízený.

Harry si ji přeměřil pohledem. „Fajn. Půjdeme se projít." Pronesl a vydal se ven ze síně pronásledován Hermionou.

„Harry. Kdy přestaneš Ginn vodit za nos. Jednou jsi ji podvedl, tak jsi ji podvedl, a navíc miluje Blaise." Řekla Hermiona a sledovala Harryho obličej.

„Ale Hermiono. Já jí miluju a teď jsem dostal novou šanci to dokázat." Pronesl a bojovně se na ní podíval.

„Mimochodem, když už mluvíme o vztazích. Co máš s Malfoyem. Nevěřím ti, že žádný." Pronesl a založil si ruce na prsou.

„Já – em – no" začala koktat a Harry ji přerušil. „Tak už se vymáčkni Hermiono."

Vykulila oči. „Fajn, ale Ron se to nesmí dozvědět. Jsme pár. Je to můj přítel." řekla a vystrašeně se na Harryho podívala.

Usmál se. „Ronovi to nepovím. A jsem rád že jsi šťastná. Sice Malfoye neschvaluji ale jsme rád, že jsi šťastná. A kdyby ti něco provedl zabiju ho." Vzal to poměrně v klidu Harry. „A dej mi čas, než to všechno řeknu Ginny. Vím, že Zabini vypadá tak jak vypadá kvůli Ginny, ale on není jediný, kdo jí miluje." Řekl a nechal tam Hermionu stát.

Když se Hermiona rozhodla že se vydá do knihovny přiletěl k ní lísteček.

Buď za půl hodiny u famfrpálového hřiště. Mám u tebe den na koštěti Grangerová.

Slíbila jsi to.

Tvůj D.L.M.

Hermiona si povzdychla. Takže žádná knihovna. Koště. Živě si svého zmijozela představila s malfoyovským úšklebkem nad rozepsaným psaníčkem.

***

„Tys sis dala teda na čas. Už jsem si myslel, že tě budu muset Weasleymu ukrást." Pronesl pobavený blonďák a Hermiona se na něj zamračila. „Harry už to ví." Řekla na rovinu a blonďák povytáhnul obočí.

„To se divým že jsem ještě na živu. A pojď ty moje knihomolko." Řekl a nasednul na koště.

„Draco, já nechci." Začala se bránit Hermiona, když se pomaloučku plížila k tomu ďábelskému stroji.

„Slíbila jsi to Hermiono a sliby musíš plnit. Zvlášť ty, co dáš mě. Já si totiž vždycky vyberu daň za nesplnění." Pronesl a přitáhnul si ji ke sladkému polibku. Přičemž se mu povedlo ji posadit na koště a vyletět do vzduchu.

„Áaaa" vyjekla Hermiona, která si až teď uvědomila, že už nestojí nohama pevně na zemi.

„Draco. Ty podrazáku."

Normálně by ho za to bouchla ale teď když se ho jako klíště držela, aby nespadla nezmohla nic.

„Grangerová, uklidni se nic to není. Neboj, nebudeme celý den lítat. Mám pro tebe překvápko."

***

,,Tak přece zavři ty oči" zavrčel Blonďák značně nevrle.

„Fajn ale..." nestihnula to doříct, jelikož jí rukama překryl oči a někam vedl. Asi mu došla trpělivost.

Po nějakých pěti minutách, co Hermiona remcala a ptala se na všechno možný, jí odkryl oči.

Byli na mýtince v zapovězeném lese. Roztáhnul tam piknikovou deku a doprostřed dal květiny. Květiny?

„Páni!" vydechla překvapeně. „Netušila jsem, že jsi romantik."

„Umím být, ale nechci. Takže si nezvykej Grangerová." Prohlásil a sednul si „Chtěl jsem ti trochu zpříjemnit náš létací den."

Hermiona se uchechtla. A ona si na chvíli myslela, že odhodil svou ledovou masku. Tůdle, pořád stejně arogantní.

***

„Grangerová, ty jsi pako." Rozesmál se, když po něm hodil kuličku hroznového vína.

A tak začala vínová válka.

Jiskřicky v jeho očích byli tak vzácné že si Hermiona tuhle chvíli chtěla navždy pamatovat.

„Už se vrátíme? Začínám být unavená." Pronesla Hermiona a začala se zvedat.

Blankytně modré nebe vystřídala temně černé, na němž svítili malé naděje. Hvězdy.

„Přeje – li si to moje slečna. Tak můžeme." Řekla a dovedl je zpátky ke koštěti.

Nad Černým jezerem se ještě zastavil.

„Grangerová. Teď poslouchej, protože tohle neříkám často ale... Miluju tě Hermiono Grangerová." Řekl a Hermiona se usmála.

„Já tebe taky" odpověděla a hlavu si opřela o jeho hruď.

„Vždyť to já vím" řekl a ona skoro viděla, jak se ušklíbnul.

Podívala se na tmavou oblohu. Jak dlouho jim to asi vydrží?