Kdo z nás dojde na konečnou...

10. Lektvary aneb zabiju ho

,,Nekřeníš trochu?" zeptá se Draco, který se zvednul od stolu chvíli po Blaisovi a stoupnul si kousek od Hermiony pozorující pár Blinny.

,, Já? A ty ne?" Zeptá se Hermiona naštvaně loupne po něm obličej plný hněvu.

,,Ne, já ne" řekl a vydal se směr učebna lektvarů, aby jí to názorně ukázal.

,,A ty bys měla jít taky." Houknul na ni přes rameno. Dala by klidně její nejoblíbenější knížku za to, že ušklíbnul.

,,To jako s tebou?" Zeptala se ho podrážděně ale vydala se za ním.

,,To jsem neřekl, můžeš jít klidně přede mnou, jestli ti to udělá radost." Ušklíbl se a rukou ukázal před sebe.

,,Ne, ne já půjdu vedle tebe a mezitím si popovídáme" řekla a v očích se jí nebezpečně zablýsklo.

,,Ne. Ty se teď odebereš krok přede mne nebo za mne. " Pronesl a zabodl své ledové očí do těch jejich oříškových.

,,A co když ne." Zeptala se svůdně a když se na ní otočil, zatlačila ho na zeď. Chtěla pomstu.

Nejistě polknul. Věděla ona vůbec co s ním dělá?

,,Já chci vysvětlení. Než tě zabiju." šeptla mu do ucha měřila si ho svůdným pohledem.

Chtěla po něm vysvětlení, proč to udělal.

,,Byla jsi pro mne jen blbou sázkou" řekl a tvrdým pohledem ji probodnul.

Lhal a jak moc. Byla pro něj víc než nějaká holka na jednu noc. Proto taky udělal to, co musel. Musel na to zapomenout, aby byla v bezpečí.

Bolelo to. To Hermiona nemohla popřít, ale nedala na sobě nic znát.

,,Vážně?" zeptala se ho šeptem u ucha, jelikož mu nevěřila ani nos mezi očima.

Pomalu se rty dotkla jeho ušního lalůčku, který jemně zkousla a pokračovala polibky až k lemu jeho bílé košile.

,, Grangerová, neprovokuj mě." Pronesl ze sebe přerývavě když začala rozepínat první knoflíček na jeho košili.

,,Ale proč ne? Já si chci hrát. " Oznámila mu a několikrát ho políbila na krk, že docílila toho, čeho chtěla. Z jeho hrdla uslyšela tichý vzdech.

V tu chvíli se od něj odtáhla a rychlým krokem se vydala do učebny lektvarů.

,,Sakra. Ona bude moje smrt, ale když si chce hrát, tak si hrát budeme." Pronesl šeptem Draco, když se vydal za ní.

Hermiona se se srdcem myslícím si, že vyskočí z hrudního koše vydala do učebny lektvarů kde si sedla na svoje místo.

A kurva! Až moc pozdě jí došlo, že mají hodinu lektvarů, se zmijozelem, na které sedí s Malfoyem a že ho nejspíš trošku, co trošku hodně vyprovokovala.

Složila hlavu do dlaní a čekala, než přijde buďto Malfoy, nebo učitel.

Když přišel Malfoy, loupnul po ní očkem a Hermiona poznala, že to jen tak nenechá. K jejímu štěstí, ale do třídy přišel Křiklan.

,,Vážení studenti, dnes si uvaříme nápoj lásky. Ve dvojicích. Strana 555." rozdal práci, Hermiona zmučeně zakňučela a probodlo Křiklana pohledem ,Tohle snad nemyslíte vážně'

Než dokázala profesora dostatečně zabít, Malfoy stihl dojit do spíše pro potřebné suroviny.

,,Grangerová? Hodláš ho zabíjet ještě hodně dlouho?" šeptnul jí Malfoy do ucha až jí přejel mráz přes záda.

,,Začneš už konečně něco dělat Grangerová?" zeptal se jí, po několika minutách jejího zírání profesorovi do zad podrážděně a pro efekt jí zamával rukou před obličejem.

,,Říkal jsi něco Malfoyi?" dělala blbou, jelikož naprosto skvěle ho slyšela. Celkem jí to bavilo, bylo to legrace
jak si musel dát velmi záležet na tom, aby se celý kontroloval a nedal nic znát pod tou svojí ledovou masku.

,,Říkal jsem, že jestli mě budeš hodně provokovat, že se ti to ne vyplatí" zkousnul jí ušní bubínek levého ucha.

,,MALFOY!! OKAMŽITĚ OD HERMIONY VYPADNI!!!" křičel celý rudý Ronald který to ke vší lásce boží viděl. Sice neviděl, že jí zkousnul ucho, ale jemu stačila ta těsná blízkost.

,,Jen klid Weasleyánku. Jen jsem Grangerové vysvětloval, že nejsem jediný, který má pracovat na lektvaru." Pronesl posměšně Malfoy a ušklíbnul se, čímž naprosto dopálil Rona, který se na něj vrhnul.

V několika sekundách po tom, co se na něj vrhl a Malfoyovou geniálním chvatu, ležel břichem na zemi, přičemž mu Malfoy držel jeho ruce překřížení na zádech.

,,Weasley, když se chceš prát tak se to nauč." uchechtnul se Draco a Křiklan, který to celé pozoroval promluvil. ,,Odebírám Nebelvíru dvě stě bodů a panu Malfoyovi děkuju za to, že jste ho rovnou neproklel." povzdechl si a dodal ,,Zpátky do práce."

Všichni jsme se neochotně vrátili k práci, jen nebelvírští u toho remcali stylem: ten Ronald je hňup, ten starý dědek, k čemu je nám Amorův šíp... Zatímco je zmijozelší škodolibě pozorovali, Hermiona se dala do psaní protokolu.

Nemohla se soustředit, dvě bouřkově šedé jí pozorovali ze židle jen několik centimetrů od té její.

,,Můžeš nechat toho pozorování" utrhla se na něj a svýma oříškovýma očima ho propalovala.

,,Copak Grangerová, znervózňuji tě?" zeptal se posměšně a pod stolem vyhledal její stehno které zmačknul.

Hermiona zalapala po dechu a snažila rukou, jeho sundat. Její tváře hořely studem ale i touhou. Nemohla popřít, že by to nechtěla.

Ale Hermiona je prostě Hermionou. I přestože měl Malfoy svoji ruku na jejím stehně pokračovala ve psaní.

Když začal svoji ruku posouvat po stehně výš Hermiona se mermomocí bránila slastnému vzdechu a snažila se schovat svoje líčka rudé jako květ růže.

,,Začni dělat ten lektvar" vykoktala, když se dostal až moc vysoko a ona si musela skousnout ret, aby zůstala zticha.

Malfoy se vševědně ušklíbnul stáhnul svou ruku zpátky a dal se do dělání lektvaru.

Hermiona se neubránila několikrát na něj pohlédnout, když připravoval ten proklatý lektvar.

,,Ten lektvar je exkluzivní," Pronesl Křiklan, když přišel k jejich stolku, rychle projel očima Hermionin text a nemohl říct nic než výborně.

,,Pane Malfoy? Co cítíte z tohoto lektvaru?" Zeptal se a Malfoy strnul v pohybu.

Co tomu dědkovi má jako říct? Přece před Grangerovou nepřizná, že cítí její vůni.

,,Vůni jabloně, Andromedy bylinkový čaj a mámin šeříkový parfém." Odpověděl. Vlastně moc nelhal. Andromedin čaj a mámin parfém cítil jen tu jabloň si vymyslel.

,, Dobře a vy slečno Grangerová?" Hermiona ztuhla.

,,Já cítím čerstvě posekanou trávu, nový pergamen a, a drahou kolínskou." Přiznala neochotně a jemně jí zrůžověla líčka.

Malfoy se uchechtl a Křiklan jim řekl.

,,Vás dva propustím, paní ředitelka s vámi chce mluvit, pane Malfoy, máte to, co chtěla sebou?" Malfoy kývnul a Hermiona ten vůbec nic nechápala.

,, Můžete jít" propustil se ,,a stavte se v té ředitelně." Houknul na ně, když procházeli dveřmi z učebny ven.

Ahoj, 

Tak tady je další kapitola. Tak co si myslíte o tom Ronovu výbuchu vzteku.?

Lara