Už jsou to dva týdny a dva dny od té doby, co Ginny se zjistila, že je věštba jiná.
Dva týdny od toho co se postrádala Ginny s Theem.
Už je to týden a půl od té doby, co si Hermiona potvrdila, že bude matkou. A Draco to stále ještě nevěděl.
Už je to týden od toho kdy McGonagallová propusila žáky zpátky domů.
Týden od Blaisovo útěku, kdy o něm nikdo nevěděl. Tehdy, když se to zjistilo Pansy se zhroutila a Hermiona se z toho obviňovala. Draco jako vždy nedal nic najevo.
Týden od toho co Bellatrix vybouchla a zabila několik mudlů. Za pomoci ostatních a Draca začala plánovat
A jeden den od toho, co se Draco nevrátil na tajnou základnu.
Hermiona šílela a Pansy nevěděla, co má dělat.
,,Pro dítě to není zdraví. " Zašeptala Pansy, zatímco jí hladila po vlasech. Chápala Hermioniny obavy, ale taky moc dobře věděla, že jestli má někdo z těch tří ztracených šanci na přímý boj se smrtijedy utéct, tak je to právě Draco.
,,Já vím, ale co když se nevrátí? Tak se nikdy nedozví, že má být otcem." Zašeptala a lehla si zpátky.
,,Musíme poslat McGonagallové zprávu." Šeptala a Pansy ji zastavovala. ,,Počkej ještě den a potom něco realizuj. Draco se o sebe umí postarat. "
Hermiona ji neochotně poslechla. Milovala ho, a on ani nevěděl, že bude mít dítě. Musí se vrátit. Musí.
A až se vrátí, řekne mu to.
***
Hnědomodré vlasy mi splývali po zádech. Schovávala jsem se, Merlin ví, kde vlastně. Zrovna jsem musela vystrčit nos ze svého úkrytu, abych doplnila zásoby.
Vyšla jsem na první pohled z mudlovského domu. Mudlovský. Tento barák by se dal popsat všelijak, ale mudlovský to rozhodně nebylo.
Přejít z mé ulice do Příčné nebylo skoro vůbec těžké. Nikdo si mě nevšímal, ačkoliv jsem měla modré vlasy, které museli zářit na kilometry daleko.
Vešla jsem do děravého kotle, kde nikdo nebyl.
Zamrkala jsem. ,,Joey? " Zeptala jsem se, ale nikdo mi neodpověděl. Vypadalo to, jako kdyby odtud všichni utekli.
Strachy se mi stáhlo hrdlo? Co když se mu něco stalo. Co když... ? Neměla jsem čas přemýšlet, neboť se ozval rachot z chodby, kde byla zeď do Příčné ulice.
Pevně jsem stiskla hulku a vyběhla se podívat. Jestli se někdy hodilo říkat valit bulvy, tak teď, neboť my museli vypadnout vyděděním i překvapením oči.
Zeď byla probourána a na příčné ulici panovaly boje o vlastní život. Kratochvílné a kouzelnické kejkle, které jsem tak ráda navštěvovala, abych se vidět s Georgem byli v troskách.
Z Olivandrova obchodu se kouřilo, jako ho zachvátily rudé plameny.
Krámek Madam Malkinové, po tom nebylo skoro ani památky.
George bojoval s pár lidmi, které jsem znala jen od vidění. To co mě zaujalo, když spíš Mulciber, který právě zvedal hůlku k útoku na chlapce, co mohl být možná tak v prvním ročníku.
Rychlým mávnutím hůlky jsem ho odzbrojila a chlapec měl šanci utéct. Z nějakého důvodu, se Mulciber nezajímal o mě, ale o toho chlapce, takže se za ním vydal do srdce Obrtlé ulice.
Neváhala jsem. Viděla jsem jak George odrazil Avaryho a Joey... Byl to snad mladý Malfoy?
Byl to nesmysl, podle všech informací byl mladý Malfoy někde na misi nebo zavřený...
ČTEŠ
Kdo z nás dojde na konečnou...
RandomZpátky do školy. Dodatečný ročník, do kterého se Hermiona mile ráda vrací i se svými věrnými přáteli. Všechno by to mělo nádherný začátek, ale je tu takový malý háček. Takovým malým háčkem je blonďatý záporák Malfoy a jeho nepostradatelní přátelé Bl...
