Kdo z nás dojde na konečnou...

44.Sídlo smrtijedů aneb svět, co nezná

,,Chrrrr," zavrčela jsem, když mi Blaise dával kolem krku obojek s modrou mašličku. Tohle je blbý nápad. Strašný nápad!

,,No tak, Kiro. Nech toho. " protočil oči a já jsem se po něm ohnala tlapkou. Jasně, on si to jen tak nakráčí do smrtijedského sídla, položí tam svoji kočku a oni ji tam určitě nechají v klidu procházet.

On si o smrt rovnou říká.

,,Au, to bylo za co?" zeptal se ukřivděně a vzal mě do ruky. Fajn, jestli umřeme, tak si mě nepřej brácho.

Zamotala se mi hlava a málem jsem vypadla v Blaisovi náruče.

Nesnáším přemisťování. Ode dneška nesnáším přemisťování.

Blaise dopadl na zem. Rozplácnul se jako žába. Nešika. Já jsem v klidu ležela v jeho náručí. Vidíš to, tomu se říká karma bratříčku.

,,Opovaž se. Varuju tě Kiro. Opovaž se na mě hodit ten tvůj kočičí výraz." pohrozil mi, ale já jsem kočka. Co ode mne očekává?

Líně jsem si sednula na zadek, zvednula jsem tlapku a drze jsem si ji olízla.

,,Potvoro, že já jsem vůbec mámě sliboval, že se o tebe postarám." zavrčel. Jeho tvář vypadala jako kdyby se mě v nejbližší měl pokusit zakuchat, ale v očích mu lišácky blýskalo.

Byla to hra. Hra o život. Měl v plánu přijmout znamení. Měl v plánu, zůstat na Manoru ve svém starém pokoji a nechat mě se po něm volně pohybovat.

Získávat informace.

Sova, kterou poslal k McGonagalové se stihla vrátit ještě, než tenhle jeho ztřeštěný plán započal. Souhlasila. Věděla stejně dobře jako všichni ostatní, že čistota lidí se už neudrží. Někteří si vyberou špatně, jiní to udělají pro vyšší dobro, ale nikdo už nezůstane nepoškozený. Nezáleží na tom, jestli budou mít znamení nebo ne. Všichni, kdo to chápou budou mít jizvy a budou je mít i ti co to nechápou.

Nadšeně jsem vběhnula do Manoru a k mé smůle jsem okamžitě narazila na Dolohova.

Okamžitě jsem se naježila a začala prskat. Já ho vážně zabiju. Zabiju.

,,Hele Muclibere, není to ta černá kočka z Obrtlé?!" houknul přes rameno a já jsem se naježila ještě víc.

,,Je, " prohlásil a blížili se ke mně.

Blaisi, tohle byl blbý nápad. Zabiju tě s nimi! Jestli mi něco provedou, nedožiješ se rána.

,,A taky je to stále moje kočka. " oddechla jsem si. Naposledy jsem prsknula otočila a odběhnula k nohám svého bratra o které jsem se otřela.

,,A byl bych rád, kdyby můj a mámin miláček přežil." pronesl jízlivě a oba si je arogantně měřil.

Dolohov se ušklíbnul. ,,Chlapečku, ty máš tu drzost se tu objevit po tom, co se ukázalo, že Draco Malfoy je zrádce?"

,,O vážně? A ty máš tu drzost se promenádovat jeho domem? Mě je ukradený, chudáček. Láska mu zastínila úsudek." posměšek se promenádoval na jeho tváři.

Byl dobrý, mohl by z něj být herec.

,,No, Kathrine říkala něco jiného." ušklíbnul se Dolohov.

Tak žádná Kathrine nebyla v rovnici. Kdo to k čertu je?

,,Tak proč jsi mě ještě nezabil. Ty jí taky moc nevěříš, co?" přiblížil se k němu. Mucliber stál za ním a ani se nehýbal.

Blaise na sobě, ale nedal znát, že by ho to jméno vůbec vykolejilo. Co to sakra?

,,Já bych jí taky nevěřil. Teď přišla, teče jí po bradě mlíko. Ona nemá ani tušení, jak se hrají vysoké hry. Chodil jsem s Weasleyovou. No a co? Chudinka malá se zamilovala, ale neuvědomila si, že je hračkou rozmazleného spratka. Měla radši zůstat s Pottrem." ušklíbnul se a poplácal Dolohova po rameni.