„Theo, rovnou ti říkám, že tohle nemá cenu!" Zavrčela, když už se asi po desáté snažil prokopnout dveře od jejich cely...
Theo se na ni podívala a zrzka trošičku začínala litovat jejího geniálního plánu, který byl zmařen právě jmenovaným čarodějem.
,,Tak promiň, že jsem se rozhodnul, pro Blaisovo dobro, že tě zastavím a ty jsi nás díky tomu omylem přemístila přímo do ruky smrtijedů..." Zavrčel podrážděně a sednul si naproti ní...
,,Takže mi chceš říct, že je to moje vina?" Zeptala se ledově a prudce vstala. ,,Ne, jen chci říct, že na tom nejsi tak úplně bez viny, že?"
Už tu byli čtyřiadvacet hodin a jediný koho viděli, byli dvě krysy připomínající Prašivku.
,,Do prdele, Theo! Já vím, proč to dělám, ta věštba je upravená..." Zavrčela a Theo povytáhl obočí...
Ne, ne, ne. Další komplikace už ne! Už nemohl, válka ještě ani nezačala a už měl hlavu velkou jako pátrací balón. Měl toho plné zuby, proč nemůže být ještě na chvíli tím pubertálním dítětem a užívat si volnost. Proč musel a musí, tak rychle dospívat?
,,Někdo chtěl, aby si všichni mysleli, že tohle je věštba: Pravá ruka Pana zla z mrtvých vstane, a ještě větší peklo nastane. Až její synovec, s válečnou mudlorozenou hrdinou jí svou láskou přemohou. " Vyjekla Ginny a Theo se na ni jenom nechápavě díval...
Musela jí narůst druhá hlava nebo neví. Tohle přece nemůže být pravda. Házet jim takhle klacky pod nohy.
,,Ale není, věštba na odboru záhad se rozbila, a když se rozbila, přestalo kouzlo fungovat... Naposledy se přehrála a přehrála se tak jak opravdu zní..." Ginny sklopila hlavou, nechtělo se jí přiznávat, že na odboru byla, a že ona tu věštbu rozbila. Sice nechtěně, ale rozbila, a to, když se jí ji povedlo vzít Bellatrix, která byla pod mnoholičným lektvarem, takže nic nezmohla, protože jinak by se prozradila.
A když ji Ginny potom zmizela ještě pod neviditelným pláštěm...
Theo se na ni nevěřícně podíval a složil si hlavu do dlaní...
Tušil, že na té věštbě něco nesedí, protože proč by byla tak moc přesná?
,,Ty mi říkáš, že je věštba jinak?" Zeptal se a následně zakňučel... Opravdu už byl unavený, zrovna teď vůbec nepřemýšlel nad žádnou věštbou, ale nad tím, kterého smrtijeda jim se můžou asi poslat.
Jeho otce? Nebo Amycuse?
Tohle nemělo cenu, tohle přece nemůžou vyhrát, jednoznačně tady musí zemřít...
,, Víš ji?" Zeptal se rezignovaně, aneb lepší vědět, něco, co by je mohlo případně zachrání než přemýšlet, kdo jim tu krutou smrt přinese na talíři.
Ginny pokývala hlavou...
Theo přešel fakt, že až teď si uvědomil, že asi musela být tehdy v noci na odboru záhad a nechal si poslechnout snad pravou věštbu.
,,Pravá ruka z mrtvých vstane, láska potom záhy vzplane. Zrzavá však zničí plod za pomoci temných slov, šašek zachrání svůj vlastní hrob. Blonďatá jde ruku v ruce s černou stejně jako život se svou smrtí věrnou. Princezna ze smrtelné postele uteče a princ málem umře na dece. Sirotek přemýšlí kudy kam, když pero píše rychlostí světových stran, velkou roli budou mít tam. Smrt se, jak černá ruka plíží, však světlo se rychleji šíří. Zrada není vidět zdálky, nezapomeň, že pomoc přichází i z války. Červená se s modrou spojí, nebezpečí zažehnají, není ale takhle pravá ruka, jen pěšák v další velké hře?" Odříkávala pomalu, ale jistě.
ČTEŠ
Kdo z nás dojde na konečnou...
NezařaditelnéZpátky do školy. Dodatečný ročník, do kterého se Hermiona mile ráda vrací i se svými věrnými přáteli. Všechno by to mělo nádherný začátek, ale je tu takový malý háček. Takovým malým háčkem je blonďatý záporák Malfoy a jeho nepostradatelní přátelé Bl...