Kdo z nás dojde na konečnou...

50. Bojuj světlo aneb nevzdávej se

Sžírala ji temnota. Její čokoládové oči zmizely. Zbyla po nich jenom černá skořápka, u které si Theo nebyl jistý, jestli někdy vůbec zmizí.

Spala. Spala už druhý den a Theovi se stále nedařilo stáhnout její horečku. Měla čtyřicítky. Vypadalo to blbě. Vypadala jako spící šípková Růženka, ale Theo věděl, že i když to vypadá, že spí, tak že doopravdy bojuje.

Bojuje o život a on jí nemůže pomoct.

Viděl, jak sebou trhá, naříká. Ze spaní brečí, a ne, a ne se probudit. On sám toho moc nenaspal. Jestli se dá předávkovat kofeinem, tak je na dobré cestě. Dneska měl už desátou kávu a za ty dva dny se pořádně nevyspal. Možná tak deset minut, kdy si nedal pozor a usnul.

Ginny mezitím poslouchala, co jí Theo všechno povídal. Všechny jeho vzpomínky i ty které neměl nikde povídat.

Jak Draco jako malý vypadl z okna a zlomil si ruku. Jak Blaise vždycky proháněl matčiny kočky, protože si o nich myslel, že jsou to svině. Jak mu Pansy chtěla udělat k desátým narozeninám muffiny, ale spálila je a ony byli tvrdé tak moc, že Theovi vypadl zub. Nebo jak ho Blaise málem utopil v Narcisině jezírku.

Ginny se při každé této vzpomínce chtěla víc a víc probudit, ale temnota ji svírala a odmítala pustit. I ona cítila, že začíná chabnout a slábnout. Taky vždycky, když necítila Theovu přítomnost, vraceli se jí její největší obavy, které temnota živila.

Seděla sama na malém ostrůvku a okolo ní se vlnila mořská voda. Seděla tam sama a bála se jako malá holka. Opustili jí. Nechali ji tady. Charlie, Fred a George. Maminka a tatínek. Byla tou malou holkou, co chtěla, aby ji milovali a navždycky tady s ní zůstali.

Pak ale přišla temná mlha a ta to všechno smetla. Když si Ginny myslela, že by třeba mohla upadnout do spánku přišla vlna. Krutější...

Malá černá místnost. Stál tam člověk, tři. Její největší chyba a její bratři. Mrtvý Fred a živý George. Nenávist v jejich očích zářila jako nejzářivější z hvězd.

Třetí vypadal živě, ale nebyl. Věděla to jistě. Zadrhnul se jí dech. Ne, ne. Vždyť byla malá, a nemohla za to. Proč se jí to vrací?

Krásná uhlazená tvář se změnila v rozbitou. Ze rtu mu kapala krev, pod okem měl velikou modřinu. Ginny v hlavě se zajíkla.

,,Já.. Já nechtěla." rozbrečela se a Fred se na ní hnusně podíval.

,,Nechtěla, to mu život nezachrání." zavrčel a přiblížil se k ní. Její bratr byl o hlavu vyšší a když Ginny zoufale klesla na kolena, Fred, a dokonce i George, který nenechá bráchu nikdy samotného.

,,Vidíš to?" ukázal na mrtvolného kluka. Hnědé vlasy měl popadané v očích. V těch jeho kouzelně modrých očí. V tůňce.

,,Zabila jsi ho Ginny, koukej, jak náš nejlepší kamarád dopadl. Koukej, co jsi mu provedla. Je mrtvý kvůli tobě. " zavrčel Fred a George se na ní díval s lítostí se kterou jí pozoroval vždycky, když byl na bratrově straně, ale nechtěl na ní být zlý...

,,Nenávidím tě." zavrčel Fred a mrtvola prudce otevřela oči a Ginny zaječela a následně se rozbrečela.

Každý má nějaké tajemství a zrovna tohle mělo zůstat a už nikdy nevylézt na povrch. Umřel kvůli ní.

Fred zmizel, George začal blednout a jediné, co v té malé černé místnosti byl Jerryho mrtvola, která se k ní blížila pomalým ale vražedným tempem...

,,Zabilas mě, zabila..." ozývalo se Ginny hlavou až že si musela zacpat a strachy zavřela oči.

Zemře... Musí...

To nepřetržité kvílení v její hlavě ne a ne přestat.

,,Nemilované dítě, vrah, to poslední, nechtěná, nenáviděná... " ty slova donutila Ginny otevřít oči. Místnost se zmenšovala, její blízcí tam stály a šeptaly ta jedovatá slova.

***

Viteál byl zničený. Byli to čtyři dny od Theovi zprávy. Žádnou další nedostaly a on jí vlastně nikdo jiný, než Hermiona nečekal. Čekala, že dají alespoň vědět, jak se jim daří, ale nic. Vůbec nic, a tak Hermiona pozorovala pochodujícího Draca.

Už druhým dnem chodil pořád dokola po kuchyni s nikým nemluvil a Pansy s Daphne kroutili hlavou.

Hermiona si právě četla noviny, když zaslechla Pansy prohlásit směrem k Dracovi.

,,Už jsi něco vymyslel?" dlouho nikdo nic neříkal. A když potom uslyšela, jak Draco pronesl větu: ,,Jo, ale je to totálně bláznivý."

Pak už zase nic neslyšela a mohla se zase ponořit do novin. Musela uznat, že ta novinářka byla užitečná. Vážně hodně.

Od té doby, co začala zase psát a začala psát proti smrtijedům, tak se k řádu přihlásilo mnohem víc lidí. Jo, mohli v těch lidech být zrádci, ale to už si McGonagallová s Kingsleym pohlídají. Hlavní bylo, že řád dostával nové vojáky, kouzelníky a žoldáky, zatímco smrtijedi stáli.

Tolik lidí je za vlády pána zla podporovalo a teď. Teď jim ta čarodějka ukázala, jak se chovají a ostatní si radši vybrali stranu druhou.

Draco přiběhnul do obýváku a vrazil jí do ruky lahvičku. ,,Vypij to," zavrčel a Hermiona na něj povytáhla obočí. ,,Co to -" nestačila tu větu ani doříct.

,,Vypij to a pojď." Jeho šedivé oči neukazovali žádný pocit, ale na jeho držení těla bylo vidět, že je napjatý a nervózní.

,,Kam jdeme?" zeptala se Hermiona, když ji Draco chytil za ruku, kývnul na Pansy stojících ve dveřích.

,,Jdeme na smrt." zašeptal nervózně a spolu s Hermionou se přemístil.

***

Theo vytuhnul. Šestý den, co se nic nedělo. Pořád spala, nemluvila, chřadla, brečela, křičela a pak něco mumlala. Theo už se málem předávkoval kofeinem a teď se neudržel a usnul. Chvíli před tím ještě zašeptal: ,,Bojuj Ginger, bojuj."

Pak už usnul a nevěnoval pozornost Ginny, která stále ještě bojovala.

,,Nemilované dítě, vrah, to poslední, nechtěná, nenáviděná... " Ginny to prožívala znova, otvírala a zavírala oči, umírala. Cítila to. Ta temnota jí rozežírala za živa. Místnost se znova zmenšovala, její blízcí tam stály a šeptaly ta jedovatá slova. Zas a znova.

Jejich obličej se změnil a pak...

Vřelé obětí, které bylo přerušeno zeleným paprsek. Zasáhlo do hrudi jejího nejstaršího bratra. Bill padnul k zemi, oči otevřené a nedýchla.

Ginny zařvala a jako ozvěna se přiřítil další paprsek, Charlie dopadl vedle Billa a pak následovala lavina. Máma, Ron, Percy, Fred, taťka...

George tam stále stál a díval se na ní. ,,Nebreč, sestřičko moje, ty jediná víš, jak moc tě milujeme. Nezapomeň na Fredova slova ano?" řekl a pevně ji objal. Ginny se nadechla. Hlasitá rána a zelený paprsek zasáhnul George a Ginny se s tíhou jeho těla skácela k zemi.

,,Georgie, Georgie. Né..."

Slané, teplé slzy a srdce prázdné, umřel. Všichni umřeli.

,,Nebreč, sestřičko moje, ty jediná víš, jak moc tě milujeme. Nezapomeň na Fredova slova ano?"

,,Zvládneš všechno Ginns, temnota se dá přemoci, stačí najít světlo."

Ginny prudce otevřela oči...