Loki - podle písní...

Na kolena

Upozornění: Nepouštějte si tuhle písničku ke čtení. Mohlo by to zničit atmosféru...

"Počkej nechoď tam. To mě radši zabij!" Hmmm. Co tak zajímavého tam schovávají, že to nemůžu vidět?

Shodila jsem ho ze sebe a postavila jsem se. Pak jsem postavila taky jeho a dala jsem mu dýku ke krku. No co? Rukojmí se vždycky hodí. Zvlášť, když nevím, co je za tím rohem. 

Pomalu jsem se plížila k onomu místu. "Vzdejte se nebo-" zakřičela jsem, když jsem se konečně dostala za roh, jenže tam nebyli žádní další kluci nebo někdo, kdo mě chce napadnout, jak jsem si myslela, ale místo toho tam seděly dvě holky. Jedna vypadala tak stará, jako já. Měla hnědé jemně navlněné vlasy a v rukou svírala druhou menší holčičku. Ta vypadala tak na pět roků. Měla rovné blonďaté vlasy a roztomilé modré očička.  

A v tu chvíli mi to došlo. Vždyť je podobná jednomu z těch kluků!  

Pustila jsem toho týpka, kterého jsem držela a zvedla jsem ruce do obranného gesta. "Nechci vám ublížit." Obě holky vypadaly vystrašeně. Jak už jsem říkala, mám ráda děti. A nechci, aby kvůli mě tahle maličkatá osůbka plakala. 

Dýku jsem schovala do kapsy a zavolala jsem na kluky. "Tyhle přišly s vámi?"

"Prosím nech je jít." podíval se na mě hnědovlásek prosebně.

"Pořád si mi neodpověděl na otázku!" informovala jsem ho.

"Ta malá to je Amálka. Jáchymova sestra." Jáchym bude asi ten blonďák. Jsou si hodně podobní. "A tohle je Nina. Ondrova přítelkyně." podíval se na tu starší.

"Prosím, nech nás jít. Jen jsme hledali bydlení!" zkusila to Nina.

No jo, vždyť jen chtěli někde přespat! Pamatuju si svoje začátky... Měla jsem sakra štěstí, že jsem tohle místo našla! Neudělali nic špatného. Nemůžu je zabít jen tak! Takže asi nemůžu být nájemný vrah. Nedokázala bych zabíjet lidi pro nic, za nic.

Možná se tu najde místo pro pár lidí navíc... "Chceš vidět bratra?" zeptala jsem se té malinké krásky. Ona jen kývla hlavou na znamení, že ano. "Tak pojď." Usmála jsem se na ni a natáhla jsem ruku, abych ji pobídla. 

Jakmile ke mně došla, ukázala jsem jí cestu a ona se tam rozběhla. Když byla pryč z dohledu, podívala jsem se na Ninu. "Promiň, neměla jsem takhle reagovat, když jste přišli. Jestli chcete, můžete tady zůstat. Místa je tu dost." nabídla jsem.

"Vážně?" zeptala se trošku zdráhavě. Asi proto, že jsem jí ještě před chvílí chtěla zabít přítele...

"Jo, jen mi musíte slíbit, že mi nebudete sahat na věci!" řekla jsem ze srandy a začala jsem rozvazovat zelenoočka. "Jak se vlastně jmenuješ?" optala jsem se. "Jakub. Ty?" 

"Já jsem Elen. Těší mě." usmála jsem se.

Vešli jsme zpět do místnosti, které říkám ložnice, kuchyně, obývák a dílna. Nina mi pomohla rozvázat Jáchyma a Ondru. Amálka se je sice už snažila osvobodit, ale spíše se trápila. Chudák...

"Chtěla bych se vám všem omluvit. Neměla jsem takhle reagovat. Nebylo to správné. Určitě musíte mít hlad!" otočila jsem se ke stolu, který stá za mnou. "Měla bych tu mít nějaké jídlo. Něco vám dám,  a pak se domluvíme, kdo kde bude spát. Jsem vlastně docela ráda, že tu jste. Už dlouho žiju sama a mému mentálnímu zdraví to zřejmě nesvědčí! Tady máte." chtěla jsem jim podat bagetu se sýrem, ale oni nikde. 

Kam sakra zmizeli? Mají malou Amálku, takže nemůžou být daleko. Museli se mě opravdu bát, že utekli takhle rychle a mě teď sžírá svědomí. Co když nenajdou bydlení? Všechno je to moje vina! Chovala jsem se jako dement!

Vyběhla jsem ven a spatřila osoby v dálce. To musí být oni. Míří do města. Zkusím je dohnat a vysvětlit jim, že se mě nemusí bát. Pro jistotu jsem si vzala nějaké zbraně.

Snažila jsem se běžet co nejrychleji. Běžela jsem a běžela, když jsem si najednou všimla, že utíkám nejméně osmdesát kilometrů v hodině. No ty vogo, že by další schopnost. To je super!

Za pět minut jsem je dohnala. Stáli u nějakého muzea. Přiběhla jsem k nim a zakřičela. "Omlouvám se!"

"Táhni do háje!" stihl ještě zakřičet Kuba, než se kolem nás začali objevovat lidi. Napravo i nalevo, všude davy!

Najednou se zpoza těch lidí objevil nějaký muž s rohy na hlavě. Později jsem si všimla, že je to helma. Vypadal velmi zvláštně. Skoro jakoby nebyl z naší planety!

Měl káravý pohled a zařval. "Na kolena!" 

Všichni ho poslechli až na mě. Nebudu si přece klekat před někým, jako je on!

"Není to tak jednodušší? Vy lidé toužíte po podmanění!" začal svůj proslov. Když si mě všiml, naštval se.

"Ty si neslyšela hloupá midgarďanko? Tenhle tupej dav mě poslechl, tak proč bys nemohla ty?" vyplivl na mě. "Protože nebudu poslouchat někoho, kdo vypadá jako ty. Někoho, koho nerespektuju!"

"Fajn, jak chceš!"  

Odněkud vytáhl nějaké žezlo a něco na mě vystřelil. V tu chvíli jsem myslela, že je po mně, ale na poslední chvíli se objevil Kapitán Amerika a tu ránu odrazil. "Uteč!" zařval na mě, ale já nehodlám poslouchat ani tohodle namachrovanýho borce v obleku!

Možná je právě toto moje poslání. Možná mám být samostatná lovkyně padouchů! Nebo hrdinů?

Kapitán Amerika se pral s tím mimozemšťanem (chtělo by to lepší přezdívku...) a já je zpovzdálí sledovala. Jsou jak malé děti, které si hrajou. Jak roztomilé, ale konec srandy. 

Myslím, že bych měla zakročit.

Vodou jsem odhodila mimozemšťana a Ameriku jsem pomocí mysli zvedla, zmáčkla a zase pustila. Když se pokusil zvednout, tak jsem ho přetáhla první věcí, co mi přišla pod ruku, což byl v mém případě jeho štít, který upustil při pádu. Upadl do bezvědomí a já se mohla v klidu věnovat žvanilovi (hhhm, to už je lepší...), který se už zvedal. Taky jsem ho přetáhla tím štítem, a pak jsem z batohu vytáhla provaz, kterým jsem ho svázala.

Už jsem myslela, že je krize zažehnána, ale najednou začala hrát hudba. Ten, kdo ji pustil, má dobrý vkus!

Objevil se Iron Man a mířil na mě. Zvedla jsem ruce nad hlavu a on si sundal helmu.

"Neboj, nic se ti nestane, když budeš spolupracovat a vzdáš se." 

"Ehm. Né dík." odmítla jsem a zmáčkla ho jak plechovku, což on taky je...

Zařval bolestí a svalil se na zem. Doufám, že neumře. Nemůžu přece zabít Avengera!

Popadla jsem žvanila, který byl pořád v kómatu a zavolala na  Ninu a ostatní, ať běží za mnou. Naštěstí mě poslechli a všichni jsme doběhli do rozpadlé budovy, které říkám domov, než stihli dorazit ostatní Avengeres.

Tak a tady bych to ukončila. Sorry... Doufám, že se kapitolka líbila a budu ráda za každou hvězdičku, nebo komentář. V příští kapitole se můžete těšit na písničku In The Name Of Love! Co myslíte, že udělá Elen s Lokim? A nezapomeňte posílat písničky!

S přáním krásného dne vás zdraví vaše Teri_M123.