Loki - podle písní...

In The Name Of Love

Svázaného žvanila jsem položila na zem a řekla jsem Nině, ať ho pohlídá, protože se začal probouzet. Ona souhlasila, ale první musela uložit Amálku, která byla po dnešku zvlášť unavená.

Zůstala jsem tedy se žvanilem sama. "Tak fajn. Vstáváme princezno!"

"Kde to jsem?" optal se zatím ještě v klidu. 

"Někde, odkud se asi živý nedostaneš!" odvětila jsem.

"Tyyyy!" podíval se na mě. "Zkazila si mi plán!" naštval se a snažil se dostat z těch provazů. 

"Já jsem bůh a ty jsi jen malá nicotná nicka!" 

Myslela jsem, že ho zabiju, ale pak mě něco vyrušilo. Byl to ten kluk. Myslím, že se jmenuje Ondra. Pomalu se ke mně beze slov blížil. Nechápala jsem do té doby, než jsem si všimla, že má ruku za zády. Určitě v ní má ten nůž. 

"Nedělej to." varovala jsem ho, ale spíše prosebným tónem.

"Musíš pochopit, že se jen snažím ochránit Ninu! Hned po tobě zabiju toho mimozemšťana... Neber si to osobně." vytáhl nůž.

Loki

To jako vážně? Tím, že mě dovedla sem, místo k Avengers, mi to hodně ztížila, ale já to nějak vymyslím... Teď je odsud potřebuju nějak dostat, abych se mohl osvobodit.

Ti dva se první začali hádat o něčem naprosto hloupém, a pak ten midgarďan zaútočil. Bojovali spolu, ale šlo jasně vidět, že ta midgarďanka je o dost mocnější. Co si ten hlupák myslí a proč ho ona tolik šetří? 

V tom ji srazil k zemi a dopadl na ni. Vypadalo to, jakoby se líbali. Směšné! 

A pak mě to napadlo!

"Á konečně se mi podařilo dostat z toho lana!" zalhal jsem a přiběhla ta holka, co mě měla hlídat.

Když mě viděla svázaného, zatvářila se zmateně. Kývl jsem směrem k těm dvěma, co na sobě pořád leželi a ona se tam podívala.

Nina

"Co to sakra?!" uviděla jsem ty dva, jak na sobě leží a... líbají se?!

"N- není to tak, jak to vypadá!" začal něco blekotat, ale já jsem neměla náladu ho poslouchat a rozběhla jsem se pryč.

Jak mohl? Jak mě mohl takhle zradit? Brečela jsem a přes teplé slzy hrnoucí se z mých očí jsem nic neviděla. Běžela jsem tam, kam mě nohy vedly a nic mě v tu chvíli nezajímalo.

Elen

"Sakra!" nadával Ondra, když Nina vyběhla z místnosti. "Tohle je moje vina! Musím za ní." rozeběhl se. 

A co mám jako dělat já? 

Nakonec jsem se rozhodla běžet za nimi a pro jistotu na ně dohlížet. 

Rychle jsem se ještě ohlídla, abych se ujistila, že někdo hlídá Amálku. Ještě tam byl Jáchym a Kuba, takže dobrý.

Použila jsem svou super rychlost a dohnala jsem je. Nina stála u nějakého útesu a vypadala, že za chvíli skočí.

"Počkej prosím. Nech mě ti to vysvětlit!" zařval na ni Ondra.

Já jsem radši zůstala schovaná za stromem, abych ji nevystrašila.

"Nechci slyšet tvoje hloupé výmluvy. Chci důkaz!" naštvala se.

"Řekni, Nechal bys mě vést tě, i kdybys byl slepý?" zeptala se.

On jen kývnul a Nina pokračovala.

"V tichu, když tu není nikdo po tvém boku, volal bys ve jménu lásky?"

"Samozřejmě!"

"Věřil bys mi, kdybys skákal z výšek? Spadl bys ve jménu lásky?"

"Ano." usmál se.

"Miluješ mě?" zeptala se naposled.

"Miloval jsem tě, miluju tě a vždycky budu! To předtím... Já- já jsem se ji snažil zabít!" vysvětlil smutně.

Nina vypadala, že tohle jí stačilo a rozhodla se odstoupit od toho útesu. Vyběhla jsem ze svého úkrytu, protože jsem myslela, že je krize zažehnána, ale ona se mě lekla tak, že omylem zakopla a spadla. 

No jo, to bych nebyla já, abych všechno nepodělala, že?

Ondra se za ní rozeběhl, ale to jsem ho nemohla nechat udělat. Pomocí telekineze jsem ho odtáhla a dokonce se mi povedlo zachránit i Ninu, což bylo velké štěstí! Příště si musím dávat větší pozor!

"Děkuju!" řekl Ondra držící Ninu v náruči. Přitáhl si ji k sobě, pořádně ji obejmul a dal jí polibek do vlasů.

"A teď bychom to měli vyřešit jednou pro vždy!" pronesla jsem a smutně kývla na Ninu. 

"Víš... Předtím jsem si všiml, že mě šetříš... Jestli by ti to nevadilo, už s tebou bojovat nechci. Omlouvám se. Přehnal jsem to." podíval se na mě omluvně.

"Nooo. Já jsem tě chtěla zabít. Ty jsi chtěl zabít mě. Myslím, že jsme si kvit a teď se z nás můžou stát nejlepší přátelé! Nemyslíte?" všichni jsme se zasmáli, což beru jako ano. 

Jsem ráda, že můžu mít holčičí kamarádku. Od té doby, co tu mou někdo adoptoval, jsem sama.

"Tak pojďte. Vypadá to, že bude pršet." podívala jsem se na oblohu, kde se z ničeho nic začali tvořit mraky.

Vydali jsme se zpět a po cestě jsme si povídali o všem možném. O oblíbených jídlech, barvách atd., až po rodiče.

Ti moji umřeli při autonehodě a nikdo z mojí rodiny se mě nechtěl ujmout, takže jsem musela do děcáku. Nevím proč. Třeba jsem se nikomu nelíbila, nebo prostě nechtěli starost navíc. Ale co už? S tím nic nenadělám...

Vešli jsme a zrychlili krok, když jsme uslyšeli volání o pomoc. Co se tam sakra mohlo stát? 

"Co se to tu-" pozastavila jsem se, když jsem to spatřila. Uprostřed místnosti stál žvanil a držel Amálku pod krkem. Kuba a Jáchym leželi na zemi a nehýbali se.

"Pusť ji na zem nebo uvidíš ty zrůdo!" zařvala jsem na něj naštvaně.

"Tak zaprvé, nejsem zrůda. Mé jméno je Loki a jsem bůh falše! A zadruhé, rozkazovat tady budu já!" oznámil a odněkud se mu v ruce objevila dýka a on ji dal Amálce ke krku.

"Né prosím!" vzala to Nina do svých rukou.

"Přesně tak, tenhle přístup se mi líbí!" pochválil si Loki.

"Vždyť je to ještě malé dítě! Nemůžeš ji vynechat?!" nevěřícně jsem zakroutila hlavou.

"Přece bys neublížil někomu takhle roztomilému!" vyslovil Ondra řečnickou otázku.

"No. Můžeme to otestovat!" Na tváři se mu objevil ďábelský úsměv a začal Amálce dělat malou rýhu na krku. Když jí z něho začala téct krev a ona usedavě plakala, už jsem to nemohla vydržet. Musela jsem zakročit.

"Tak fajn! Co chceš?" 

"Hmmm. Konečně rozumná řeč."

Najednou se venku zablesklo a Loki se nervózně ošil. 

"Bojíš se snad bouřky?" zeptala jsem se posměšně.

"Ne... Jen se mi nelíbí, co přichází po ní..." odpověděl Loki celkem klidně, ale znechuceně.

Co přichází po bouřce? Jak to myslel?

Tak a jsme znovu u konce... Jsem ráda, že jste dočetli až sem a budu ráda, když ve čtení budete pokračovat. Chtěla bych tuhle kapitolu věnovat @jsemprostetakatka145. Děkuju za písničku!  Co myslíte, jak to Loki myslel?

Nezapomeňte posílat písničky, ať můžu psát kapitoly!

Pac a pusu posílá vaše Teri_M123