Sousedé v lavici

Kapitola 3

POV: Kryštof

Byl jsem celkem happy že nám odpadla škola a že jdeme s klukama večer ven. Zítra je sobota takže můžeme s klukama ponocovat. Martin mi připadal podrážděný, pak mu napíšu. Pomyslel jsem si.

„ Hej Kryštofe, nechceš jít se mnou a  Martinem k nám do garáže?“ zeptal se Tom já jen kývnul a dožvýkal jsem poslední kousek kuřete. Odešel jsem do skříněk a tam se srazil s Martinem. „ Čum vole“ řekl Martin a já na něj s nepochopením koukal.

„ Sorry“ odpověděl jsem mu, ale on mi nevěnoval pozornost. Nevím co s ním bylo, ale chtěl jsem mi pomoct. Než Martin odešel podíval se na mě a zavrčel? On zavrčel. Bylo to, ale strašně cute.Přistihl jsem se červenat a proto jsem se hned otočil ke své skříňce. Fakt tul. Co to se mnou je? Nechápal jsem to.

Napadlo mě že se mo Martin líbí. Což je píčovina, nikdy se mi kluci nelíbili, vždy jen holky. Nejsem gay a ani bisexual. Prostě se mi líbí jenom holky.

ฅ⁠^⁠•⁠ﻌ⁠•⁠^⁠ฅ

Odpoledne jsem šel k Tomovi a po cestě jsem potkal Martina. Doběhl jsem ho a řekl  „Čau“ on řekl „ Nazdar“ a ignoroval mě. „ Co je? “ zeptal jsem se a Martin, který jen protočil oči. Píčo vole!

POV: Martin

Po cestě k Tomovi jsem potkal Kryštofa, který se snažil navázat konverzaci, ale já ho ignoroval. On se mnou nechce chodit a ani nechce kluka, to je jasný. Já jsem na kluky a on na holky konec debaty.

Bylo celkem jasný že jsem se do něj zamiloval.  Prostě ne. Došlo jsme k Tomovi a Kryštof se přeze mě natáhl a zazvonil. Cítil jsem jeho dech na zátylku, jeho dotek ma rameni, jeho teplo které mě hřálo do zad. Nechtěl jsem, aby tenhle pocit přestal. Chtěl jsem to cítit navždy.

Ale nic netrvá věčně bohužel. Chtěl jsem ho obejmout. Položit hlavu na jeho rameno a tahat ho za vlasy. Také jsem ho chtěl políbit. Ale nic z toho nebylo možné. Než jsem se probral z myšlení ve dveřích stál Tom  s úsměvem.