Sousedé v lavici

Kapitola 21

Kryštof POV

Znovu sedíme u ohniště a opékáme buřty a smějeme se našim trapným vzpomínkám. Na sobě máme jenom boxerky a jsme celý mokrý, protože jsme se šli koupat do řeky. "Pamatujete jak Lukáš v 9. Třídě výtrhnul značku a nesl si ji domů?" Říká Martin. V ten den byl Lukáš tak opilý že si tehdy myslel že ta značka je tučňák a on si ji odnesl domů.

Myslím že jí má schovanou pod postelí. "Tys to musel říct ? Podíval se Lukáš na Martina a on se usmívá od ucha k uchu. "Musel" odpovídá mum

"Nebo jak Kryštof musel říct, že miluje učitelku němčiny a ona si ho pak pozvala do kabinetu, kde ho začala líbat?" Řekne Jakub a já cítím jak rudní. "To bylo ale minulí rok!" Namítmu.

"Všichni víme, že sis to užil * dodá Tom.

To nemohu popřít. Ta učitelka byla hezká a mladá a líbat taky uměla. "Ty se nemáš co chlubit! Na podzimním plese ses vykousnul s Jabalim." Říkám, myslím, že se mu narodila vnučka a on byl nadšený a první kde zkusil jeho nadšený byl Tom

"Jeho dech smrděl po česneku na to nikdy nezapomenu " ušklíbne dech napije se. "No já už půjdu spát. "Řekne Tom a mrkne na mě. "Musím ještě zavolat Johy " dodává až moc zamilovaným tónem. "Dobrou " zamumlám Lukáš a taky se napije vodky

"Nemyslíte si že spolu tráví moc času?" Zeptal se Jakub, když byl Tom z doslechu.

"Ne proč? Ty se Sofií si trávil víc času" Martin si vezme láhev a taky se napije. Zítra budeme mít pořádnou kocovinu.

"Má pravdu. Kvůli ní jsi vynechával tréninky na postup do semifinále!" Říkám možná trochu dotčeně.

"Fajn nebudu se do nich srát" zvednu ruce na znamení kapitulace.

"Neboj se to že jsme mohli vyhrát a ty jsi nechodil na tréninky ti budu vyčítat do smrti" mrknu na něj.

"Už asi půjdu než začnete hrotit i mě" zvedne se Lukáš a taky odchází." Taky půjdu. Dobrou" přidá se Jakub a spolu s Lukášem odejdou.

Podívám se na Martina. "Pojď jdeme uhasit oheň" vstane a vezme kbelík. Já jeho pohyby napodobím a zanedlouho uhašujeme oheň. "Co teď? Já ještě nechci jít spát" řekne Martin.

"Mohli bychom si jít znovu zaplavat" usměju se na něj. "Můžeme" přikývne a jdeme k řece. Voda byla teplá a příjemná a komárů tu bylo taky celkem dost. Svléknu si tričko a skočím šipku a čekám na mého zrzka. On opatrně vleže do vody a usměje se na mě.

"Dáme závod?" Zeptá se "Jo" "dobře odsud na druhý břeh" začneme se připravovat. "Tři... Dva... Jedna... Teď!" Hned jak to řekne začnu plavat co nejrychleji a samozřejmě vypadám jak idiot který moc neumí plavat.

"Smůla zlato" usměju se na něj. Vyhrál jsem. "ale jenom o kousek" hodí na mě vodu. "Hej! Měl jsi být rychlejší" říkám škádlivě. Naše oči se střetnou a já se usmívám od ucha k uchu. Přiblížím se k němu a rukou mu přejdu po lemu boxerem.

Cítím jak se lehce zachvěl a já prsty putuju dovnitř boxerek. Čekám na jeho reakci, ale se kousne do rtu. Políbím ho a zkoušení mu ret a je.u unikne zasténání. Odtáhnu se a škodlivě se usměju. "Dáme společnou sprchu?" Zeptám se a rukou mu prohrabnu vlasy. "A i něco víc" úsměv mi oplatí a já mám pocit že mám v břiše roj motýlů.