Sousedé v lavici

Kapitola 8

Kryštof POV:

„.Dělej mi to nestihneme!“ křičím na Jakuba, který si obouvá boty. Rodiče opět nejsou doma, takže nikdo na mě nekřičí abych byl ticho. „ Jo co stesuješ? Máme hodinu“ konečně si zaváže tkaničky a jde ven z domu. Sám ani nevím proč pospíchám.

„ K tobě je to daleko a já musím ještě pro svačinu do obchodu“ odpovím mu, když zamykám. Jdu k jeho autu, kde nastoupím. „ Však to stíháme v pohodě. Já tě vyhodím u obchodu a ty snad dojdeš do školy?“ „ Bože nejsou mi tři nemluv na mě jak na dítě!“ okřiknu ho. Nemám rád když lidi se mnou mluví jak s dítětem.„ Sorry“ omluví se a nastartuje auto. Cesta probíhá ve vtipné atmosféře, protože Jakub říká co se stalo s ním a tou zrzkou z klubu.

„ Fajn tak ve škole“ řekne Jakub, když vystupuji z auta „ Čau“ odpovím a zabouchnu dveře a jdu do obchodu. Jdu si koupit můj druhý oblíbený džus a to je ★.° jablkový džus °.★. Koupím si ještě bagetu a jdu zaplatit můj menší nákup.  U pokladny potkávám Martina. Nevšímám si ho a snažím se koukat kamkoliv jinam. „ Ahoj“ pozdraví mě, když odchází od kasy. „ Čau“ pozdraví ho na zpět.

ฅ⁠^⁠•⁠ﻌ⁠•⁠^⁠ฅ

Je hodina a my píšeme další test. Nic nevím a jen tupě zírám na papír. „ Hey! Martine dáš mi to opsat?“ zašeptám potichu aby to učitel neslyšel. „ Klidně, ale nemám to správně asi“ ok to mi stačí. Hlavně že tam něco budu mít. Snažím se nenápadně opisovat což se mi v celku daří.

„ Začněte dopisovat a odevzdávat!“ řekne učitelka Fikliková. Do píče já to nestíhám!  Rychle zakrouškuji náhodné odpovědi a jdu jí dát ten blbý papír. „ Dobře snad všichni odevzdali. No budete mít projekt ve dvojicích tak jak sedíte-“ celá třída si povzdechne„ - hele nechte toho! Jeden ze dvojice si jde vylosovat papírek“ dopoví svůj krátký monolog.

„ Martine jdi tam“ „ Ne jdi si tam sám“ oponuje mi „ Ty jsi vážně kokot“ prohodím rychle a jdu si vzít náhodný papírek. Slyším jak se Martin potichu směje, což mě donutí k malému úsměvu. Snažím se to zakrýt odkašláním. Vezmu si papírek jdu zpět ke své lavici.

Nervová soustava.

„ V párek to budete prezentovat“ dodá učitelka Fikliková. V pohodě dnes je středa. Začne zvonit a já si rychle sbalím věci. Odpadly nám odpolední hodiny, takže jdeme domů! „ Kryštofe co kdyby jsme zašli udělat ten projekt dneska? Já tady zítra nebudu“ zastaví mě u skříněk. Nekouká na mě, ale do země. On se stydí? „ Tak jo. Za chvíli u školy“ souhlasím a jdu ke své skříňce.

Když jí otvírám slyším že za mnou někdo šel. Najednou cítím jak po mě stéká něco studeného. Otočím se a vidím Sofii jak se ma mě přeslazeně usmívá. Otočí se a jen tak si to odkráčí. Ona na mě vylila barvu! A ještě k tomu RŮŽOVOU! Ta svině! Pomyslím si, mám chuť dát pěstí do skříňky,ale ovládnu se. Rychle si navkéknu boty a nepozorovaně se vyplížím ze školy.

„ Eee...ok?“  to je jediný co ze sebe vydá. „ Zajdeme kr mě jo? Musím ze sebe smýt tu barvu“ řeknu a rozhlížím se po lidech co čekají u školy. Nenápadně se snaží si mě prohlédnut. „ Dobře bude to lepší “ rozejdeme se k našeme domu. Cesta probíhá v  tichosti.

Když dorazíme k mému domu otevřu a rychle vejdu dovnitř. „ Chceš kafe,vodu,čaj?“ podívám se na něj. Lehce zčervenal což mi přišlo velmi cute. „ Kávu“ odpoví. Naše pohledy se na chvílí střetnou a Martin rychle uhne pohledem
„ Cukr nebo mléko?“ zeptám se, když odcházím do kuchyně. „ Dvě lžičky cukru" odpovídá.

Dám vodu na kávu a připravím hrnek. Vrátím se zpět za Martinem, který stále stojí v hale. „ Pokud chceš sedni si klidně do kuchyně já jdu smýst tu barvu“ lehce se usměji a jdu do svého pokoje, kde si vezmu čisté oblečení. Jdu do koupelny špinavé oblečení dám do pračky a rychle se osprchuji. Kurva ta barva z vlasů nejde smýt! Usuším se a obléknu se.

V pokoji vezmu laptop a jdu zpět za Martinem. On už dřímá v ruce kávu a sleduje svůj mobil. „Fajn, co vše tam má být?“ zeptám se ho „Hele nevím“ „Tak si přečteme  Wikipedii a něco zkopírujeme“

ฅ⁠^⁠•⁠ﻌ⁠•⁠^⁠ฅ

„Kryštofe jsem doma!“ zakřičí moje mama. To už je tolik?  Ono už je půl sedmé?!. Referát jsem měli za hodinu hotový a mi teď hrajeme oheň voda. "Jsme v kuchyni!" Odpovídám jí nečekám dlouho  a ona se objevuje ve dveřích "Ahoj Martine" usměje se na něj. Občas si myslím že má Martina raději než mě.

"Dobrý den paní Slavíková" usměv jí opětuje "Co si dáš?" Zeptá se ho a opře se o linku. A já jsem vzduch?  "Nic jsem na odchodu" začne si balit svoje věci "Krýšo vyprovoď Martina" usměje se na mě. "Ano" zvednu se a jdu ke dveřím.

"Tak zítra ve škole" znovu se na něj usměju. Co to se mnou je? "V pátek" opraví mě "Jo jasně ahoj" "Čau" začne odcházet a já zavřu dveře. Docela rychle mi ten čas s Martinem utekl.