Sousedé v lavici

Kapitola 11

Kryštof POV:

Kurva! Už nikdy nebudu pít!

Otevřu oči a zjistím, že ležím v cizí posteli. Snad jsem se s někým nevyspal! Posadím se na postel a uvidím na zemi ležet peřiny. Rozhlédnu se po pokoji. Už na první pohled je poznat je klučičí. Modře vymalované stěny pokoje, černý nábytek, nějaké fotky a dekorace. V rohu místnosti jr pracovní stůl na kterém jsou rozloženy učebnice a, když se podíváte dívám lehce doleva je tam velké okno pod, kterým je sedací pytel. V druhém rohu je skříň a na podlaze huňatý koberec.

„já vím nic moc" řekne hlas u dveří. Ty vole! „Martine ty vole! Víš jak jsem se lek" hraně se chytnu za srdce. On se lehce usměju a na tváři se mu udělají náznaky dolíčků. „Kde máš koupelnu?" Zeptám se ho a pociťuju blížící se nevolnost. "Chodba vlevo druhý dveře vpravo" než to dopoví utíkám do jeho koupelny a objímám záchod. Když se vyzvracím opřu se o zeď.

Martin za mnou příjde se sklenicí vody a práškem. "Díky" řeknu a vezmu si sklenici a rovnou to do sebe hodím.

ฅ⁠^⁠•⁠ﻌ⁠•⁠^⁠ฅ

Už nějakou dobu sedím na zemi a jsem opřený o zeď. Martin zmizel někam už si pár minut dozadu. Pomalu cítím, že nevolnost odchazí tak se rozhodnu vstát a umýt si pusu. Zpláchnu záchod a jdu hledat Martina. Co si tak vzpomínám nikdy jsem nebyl u Martina doma. On u nás vyl několikrát a za tu dobu si ho moje mamka oblíbila.

Martinova rodina má vážně velký dům už jsem několikrát stihnul zabloudit, ale nevadí po pár minutách jsem úspěšně našel kuchyni ze, které jde nádherná vůně. Když vejdu do místnosti uvidím Martina stát u plotny a dělat lívance. „Dáš si?" Zeptá se, když si všimne, že tu jsem. "jo díky." Řeknu a posadím se ke stolu. Sleduju jak jistými kroky chodí okolo plotny. Otočí se a nese dva talíře lívanců s javorovým sirupem a borůvkami.

Jeden dá přede mně a druhý před sebe. Usedne vedle mě a popřeje dobrou chuť a pustí de do jídla. Taky mi popřeji a začnu jíst. Kámooo! To je mega dobrý!

Jíme v tichosti a já po očku sleduju Martina, který je nějak smutný? Nebo naštvaný? „em... Martine co jsem říkal, když jsem byl opilý?“ zeptám se a zvednu jedno obočí. Vypadá to že zvažuje co říci a já se začínám bát co jsem řekl.

"Na to že jsi mi říkal mami tak skoro nic nenormálního" zdá se mi, že chce ještě něco dodat, ale nic neřekne. Rychle dojím lívance a čekám na Martina. "Já už půjdu domů" řeknu nervózně. Kurva co se mnou je? Sleduju dvoje ruce, které mi přišli velmi zajímavé. "Dobře, ale boty máš u mě v pokoji" "díky" prohodím a jdu pro ně.

Když vejdu do jeho pokoje všimnu si bílé chlupaté kočky jak se rozvaluje po posteli. Jak si mě všimne tak zamňouká a začne se vrtět. Příjdu k ní a lehce jí pohladím po hlavě a ona spokojeně zavrní. Chvíli jí hladím a pak seberu svoje boty a jdu zpět dolů.

Martin je opřený o kuchyňskou linku a dívá se do mobilu. Možná mi hrabe, ale je sexy. "Tak já půjdu. Děkuju že jsi mě tady nechal přespat." Řeknu a usměju se na něj. "Jo v pohodě" usměv mi opětuje a možná se lehce začervená. Zkusím trefit fo předsíně, kde si nazuju boty. „Tak čau" řeknu a jdu před dům. „kdyby něco tak ti pomůžu. Čau" jdu domů a v hlavě si přemítám náš 'rozhovor' byl celkem smutný, ale proč? Udělal jsem něco špatně?