Kapitola 19

38 1 0
                                    

Kryštof POV:

Probudím se vedle Martina, který ještě spí. Vypadá roztomile, rty má malinko pootevřené a tváře narůžovělé. „Vážně vypadám tak roztomile?" Řekl Martina otevřel svoje hezké hnědé oči.

„Asi jsem to řekl nahlas?" Usměju se na něj. „Ano" taky se usměje. Chci něco říct, ale ozve se klepání na dveře.

„Schovej se pod postel" řekne Martin a já tak udělám. Ozve se otvírání dveří. „Hej Marťas.... Em dobře... Příště se alespoň přikrý. Jedeme za babičkou chceš jet taky?" Zeptá se Eva jeho starší sestra.

„Oh...promiň  ne nepojedu" odpovídá Martin a slyším že se přikryl. „Fajn vrátíme se večer" odejde a já vylezu z podpostele. „Ti bylo o fous" usměju se a začnu se oblékat. „Kam spěcháš? Máme čas až do večera" sladce se usměje. „já bím Kocoure, ale mam trénink" navlékám si boxerky a mrknu na něj.

„Copak dal by sis druhé kolo?" Podívám se na Martina a čekám na jeho odpověď. „No jakoby jo" mrkne a posadí se na postel. „Promiň cukroušku nám povinnosti" pošlu mu vzdušnou pusu.

Uchechtne se a taky se začne oblékat. „dáš si u nás snídani?" Zeptal se Martin a já se podívám na hodinky 9:38 trénink my začíná v 11. „Jo"

Když jsme obléknutí jdeme do kuchyně. „Dáš si míchaná vajíčka nebo lívance?" „Vajíčka. Díky" usměju se a sednu si ke stolu. Sleduju jako vypracovaná záda, jak se sebevědomě pohybuje okolo sporáku.

Zanedlouho přede mnou přistane talíř se snídaní. Čekám až se i on posadí. Pak mu popřeju dobou chuť. „Pamatuješ si jak si ke mě přišel opilý? Mluvil si o někom koho miluješ. Nemusíš to přiznávat."

Chvíli přemýšlím. „J-jo no... To jsem mluvil o tobě" říkám skoro šeptem jako bych se to vál přiznat. „Vážně?" Martin zní překvapen. „Jo" přikývnu a dám si do úst další kousek vajec. Chvíli je mezi nama ticho a pak k nám příjde jeho kočka.

Sousedé v laviciKde žijí příběhy. Začni objevovat