Sousedé v lavici

Kapitola 6

Martin POV:

Proč už je pondělí? Já nechci do školy!

Vezmu polštář a přikreju si obličej. Po chvílí přemlouvání vstanu a dojdu do koupelny, kde si vyčistím zuby.  Na sebe si vezmu černé cargo kalhoty, černé tričko a bílou mikinu. Do ruky beru batoh a jdu do kuchyně , kde už jsou všichni.

„ Dobré ráno“ pozdravím a sedám si ke stolu. Jako vždy na mě čeká teplá snídaně, dnes mamka dělala vafle „ Dobré“ odpovídá mi táta a věnuje se novinám. Pustím se do jídla a sleduji mamku jak chodí okolo sporáku. „ Marťas kafe nebo čaj?“ zeptá se „ Kafe“ odpovídám.

ฅ⁠^⁠•⁠ﻌ⁠•⁠^⁠ฅ

Jo! Konec školy!

Jsem u své skříňky a rovnám si v ní věci, když v tom slyším jak se někdo opřel o skříňku vedle. Podívám se na dotyčného a zjistím že je to Tom.  „ Ahoj co potřebuješ?“ zeptám se a zavřu skříňku. “ Čus jak se ti včera líbil film?“ „ Jo jo byl v pohodě. Proč se ptáš?“ Hodím na něj tázavý pohled a jdu ven.

„ Jen tak. Proč si byl tak nervózní, když za tebou seděl Kryštof?“ Kurva! Na co se vymluvím? Přece mu nemůžu říci že jsem gay. Nebo můžu? NE! 

„Nebyl jsem to se ti muselo zdát“ pokrčím rameny a jdu směrem domů. „ Nezdálo, byl jsi nervózní w napnutý jak struna, bylo to na tobě vidět“ pomalu cítím jak rudnu.

„ Hele děje se něco? Mě to můžeš říct“  začne znova, když po delší dobu mlčím. Zastavím se podívám se na Toma a tiše si povzdechnu. „ Fajn, ale slib mi že to nikomu neřekneš.“ pohlédnu na něj s prosbou v očí. „ Dobře slibuju“

Chvíli přemýšlím jestli by nebylo lepší kdybych se otočil a šel domů. Nechat ho tam stát bez vysvětlení. „ Já jsem gay“ řeknu tiše a podívám se mu do očí. „ Tak to je super ne?“ Ok to mě překvapilo. Čekal jsem že mi začne smát. „ No nevím“ hlesnu a začnu se rozhlížet okolo.

„ Počkat takže ty jsi byl nervózní,protože.... Tobě se líbí Kryštof!“ řekne více nahlas než by musel „ Ano asi se mi lehce líbí, ale nemusí o tom vědět všichni Tomasi!“ sjedu ho naštvaným pohledem.

„ Sorry! Co, když tě dám s Kryštofem  dohromady?“ zvedne své bílé obočí. Tiše se zasměji „ Tak to hodně štěstí. ON je na holky“ „ To si možná myslíš jenom ty, protože kdybys viděl jak se na tebe kouká! V kině na tobě mohl oči nechat!“ to vím jeho pohled jsem na sobě cítil.

„ Hele to je jedno. On je na holky já na kluky“ cítím bodnutí u srdce, když tato slova říkám. „ To si jenom myslíš“ snaží se mi to vymluvit, ale já ho utnu. „ Hele už musím jít, že to nikomu neřekneš?“ „ Ne samozřejmě“ „ Ok tak čau“ rozloučím se „ Ahoj “ otočím se a jdu domů.

Nebyla to chyba?