Sousedé v lavici

Kapitola 13

Kryštof POV:

Nevím proč jsem souhlasil. Potom co jsem Lukášovi pomohl s tou motorkou tak jsme šli do Devadesátek. Nechápu jak jsem mohl souhlasit, když se zítra jde do školy. No to je jedno. „Tak co? Půjdeme na parket sbalit nějakou tu kočku?" Zvedne své tmavé obočí. „Já nejdu “ řeknu a objednám si vodku s colou. No co zítra se jde do školy.

„Krýšo! Pojď!" Přemlouvá mě, vážně nemám chuť po tom co se stalo včera ve škole. "Ne!" Řeknu a napiju se. „Ok, ale pak nebuď naštvaný, že jsi přišel o zábavu" prohodí Lukáš, když odchází.

Celkem dlouho sedím na baru a popíjím asi třetí mojito a už na sobě cítím alkohol. Rozhlédnu se kolem sebe a všimnu di tmavovlásky vedle mě, jak se sladce na mě usmívá. Ignoruju její pohledy a zaměřuju se na ostatní lidi. Samí nezajímavý lidi. Možná zním egoisticky, ale vážně!

Kluk... Který se snaží sbalit dvě holky najednou, hromada líbajících se párů, osamocený lidé Martin a... Martin?! Podívam se na něj v domnění, že to je někdo jiný, ale ne je to on. Co on tady dělá?

Možná tu je s Jakubem? Jde na záchody. Nevím co mě to napadlo, ale šel jsem ta ním. Uvidím opřeného o umyvadlo. „Čau" řeknu potichu možná přiopile. Lehce sebou cukne a s vykulenýma očima se na mě podívá. „Čau em... Co ty tu?' vykoktá ze sebe. Co mu je? Aha..... Rozšířené zorničky. Kde k tomu přišel? „To stejné co ty" odpovím mu.

„No nemyslím si" začnu se k němu přibližovat sám nevím proč. On začne couvat, ale nevypadá, že by se bál ale i tak ustupuje, až narazí do zdi. Já dojdu, až k němu a opřu ye lokty vedle jeho hlavy. 

Jeho zorničky se možná trochu víc rozšířili. Kurva! „Em... Kryštofe? Co to děláš?" Zeptá se. „Nevím" upřeně koukám do jeho očí a on mi pohled oplácí. Nevím co mě to napadlo, ale začal jsem se přibližovat. Spojil jsem naše rty.

Možná jsem vážně gay. Čekal jsem, že se odtáhne a bude nadávat, ale spolupracoval. Tato chvíle mi přišla neskutečně dlouhá, jakoby jsme byly jen my dva. Odtáhnul jsem se a pohlédl Martinovy do očí. „Promiň" řekl jsem a chtěl odejít, ale chytnul mě ta ruku. „Nemusíš se omlouvat" lehce se usměje.

„Chvíli přemýšlím, vytrhnu svoji ruku z jeho sevření a udu pryč z klubu. Cestou domů si zapálím cigeretu a své myšlenky nechám volně běhat. Jsem vážně kretén! Může za to ten alkohol. On si určitě myslí, že mi přeskočili. A jak mi to vysvětlím zítra ve škole?