Sousedé v lavici

Kapitola 14

Martin POV:

Jsem ve své lavici a hlavu mám v dlaních. Včera večer se stala nejlepší/nejhorší věc. Nelituji toho. Ake Kryštof vypadal, že udělal největší chybu svého života. Co když se mi bude smát? Co když se mnou do konce života nepromluví? Z mého přemýšlení mě vytrhne osoba, která se posadí vedle mě. Sedne si a ani se na mě nepodívá. Příjde učitel a začne nám rozdávat zadání do lavice.

„Budete pracovat ve dvojicích tak jak sedíte. Až to budete mít hotové tak si můžete dělat co chcete“ řekne Jabali. Proč? Prohlédnu si zadání. Kámo! Proč?

„Máme to dělat na papír nebo do sešitu?“ ozve se Jakub. „Na papír“ vytrhnu list ze sešitu a podepíšu ho. V klidu a tíživém tichu pracujeme. „Máš tady chybu. Narodil se 5.4 ne 4.5“ promluví za tu celou dobu Kryštof. Podívám se a má pravdu. Rychle to přepíšu a odevzdám, protože začalo zvonit.

Jsem na záchodech, už je konec školy a jsem po obědě. Slyším jak se otevřeli dveře, ale ignoruju to. „Martine máš jít do třídy Jabaliho“ řekne Tom. Jsem stále opřený o umyvadlo „Nevíš co chce?“ zeptám se ho a pohlédnu na něj. Tváře má lehce zčervenalé. "Asi potřebuje pomoc s krabicemi“ „ok“ řeknu a jdu do jeho třídy, kde nikdo není. Chvíli počkám a pak slyším jak někdo přichází.

Očekávám Jabaliho, ale uvidím Kryštofa. Když mě uvidí chce odejít, ale někdo mu zavře dveře před nosem. Lomcuje s klikou, ale někdo je zamknul. Divím se, že někdo má klíč myslel jsem, že ho spolkl dinosaurus. Jsem potichu a sleduju jak se opírá o dveře.

Jsme potichu a hledíme si do očí. „Co ti řekl Tom?“ zeptám se ho je celkem překvapený, ale dlouhou chvíli mlčí. „Tom? Mě řekla Johana, že mě Jabali potřebuje" odpovídá potichu a jde k oknu.

„Lituješ toho?“ promluvím znovu. Kryštof se zastaví v chůzi a  vypadá to jako by nevěděl co má dělat. „Nevím...“

Vezmu mobil a začnu volat Tomovi překvapivě to vezme. „Ty debile ihned mě pusť!“ začnu na něj křičet. Začne se smát a v pozadí je slyšet holčičí hlas. „Promiň ale my už jsme doma“

„Co?!  Tomasi já tě zabiju!“ zakřičím do mobilu. „Zkus zavolat Lukášovi má kroužek měl by trvat do 15 hodin“ típne to. To je kokot! Zkusím zavolat Lukášovi, ale ten to nebere. Já budu s Kryštofem zavřený minimálně dvě hodiny. Sednu si na lavici a píšu Lukášovi zprávu.

Jak to Tom myslel "my už jsme doma?" On má holku? Slyším jak si Kryštof povzdechne. Hodím mobil na lavici y dám hlavu do dlaní. „A co ty? Lituješ toho?“ hlas má chraplavý. Kurva. „Ne“ odpovím a podívam se na něj.

„Co si myslíš?“ zeptám se. Dívá se z okna a je opřený k parapet. „Nevím... Nevím nevyznám se v sobě“ zašeptá, že ho skoro není slyšet. „Chápu tě“ odpovím. Překvapeně se na mě podívá. „Nemyslím si“ zase se podívá z okna. Sleduju jeho profil.

Vlasy má rozcuchané, rty lehce pootevřené, tvaře lehce začervenalé. Vážne vypadá hezky. „Vážně?“ zeptá se. „Já to řekl nahas?“ zeptám se a cítím jak rudnu. „Jo“ odpovídá a podívá se na mě s úsměvem „Kurva!" Zašeptám.

ฅ⁠^⁠•⁠ﻌ⁠•⁠^⁠ฅ

Je ticho nikdo z nás nepromluvil. Po chvíli slyším jak někdo odemyká učebnu. Vidím Lukáše jak se naštvaný. „Kdo vás tady zamknul?“ zeptá se. Kryštof rychle projde kolem něj a odejde Lukáš se  nechápavě za ním dívám.

„Co mu je?“ zeptá se mě a já pokrčím rameny. „Díky“ odpovídám a jdu pryč ze školy.